zpěv!« No tak vzhůru dále. Sotva še sme se do zástupu shromáždili, druhé procesí bylo zde. My zase vejmenu Páně kráčeli dále. A když sme zase přišli na ten palouk u lesa, co je ještě celá Svatá Hora k vidění, tam sme se pomodlili a do ochrany Rodičky Boží se odporoučeli. Já poutníkůrr oznámil, že pudeme do Kytina, a odtamtud zrovna skrze lesy na Skalku, k Svatej Marii Majdaleně, kde zůstanem na noclehu. Protož kdo chce jit na Mníšek, by počkal až přide druhý procesí, a každý by se držel ve svém zástupu. My šli stále v levo lesem, a ty druzí silnici k. Mníšku. A nás doprovázela hudba, jenž na nás čekala, až do Kins-doru, to je byl před Kytinem dvůr, a tam čekali korouhve. Pak po vykonané pobožnosti, vyprovodila nás hudba, až na Skalku, a tam bylo požehnání. Druhý den ve čtyři hodiny ráno, konala se Svatá křížová cesta a pak přišla mše svatá, kterou měl tamní klášterní kapucin. A pak sme šli na Rydku na snídaní, tam sme byli ve ošum hodin. Tam sme se zdrželi as přes hodinu. Pak s Pánem Bohem zrovna až na Zbraslav. Tam sme přišli bylo právě dvanáct, kde sme zůstali přes poledne. Tam sme se rozdělili do dvou hostinců, poněvač slunečko silně přihřívalo. Já. pravil: »Drahý poutníčkové, jen půl hodiny se tady zdržíme, nebo s takových to mračen, bývá silný časem lijavec, abysme brzy zase raci šli.«

Některé ale pravili, že Tejnsky vychází odtujd až ve tři hodiny, a že sou dycky v kostele před osmou, že je času dost. Já na to pravil: »To pólo dobrá vůle, kdo chce jit, ať jde.« Moje ale Podskalski paničky pravili, že bude lepší když půjdeme dříve, že to nejní jisti, a svolal sem poutníci a šli sme s Pánem Bohem ku Praze volně. A v půl čtvrtý sme byli na Smíchově. Bylo nás velmi mnoho. A nežli se ty ženy a družičky oblíkli, mračna se více stahovali, a za námi počalo pomalu hřímat, a dle zdání podle šera tam již asi hodně pršelo. My byli na Smíchově povětří bylo tichy, i šli sme přes Oujezd, neb bylo málo hodin tak že pudem skrze Prahu. Bylo to 17. června na den sv. Adolfa, právě se u křížovníku dokonávala slavnost, osmero denní, nalezeni svatého kříže, a dnes byl Tedeum Laudamus. My právě vcházíme do Mostecké ulice, dyž počal strašný vítr, na most, když sme přišli museli sme pro vítr sundat korouhve, a za družičky museli nést Sochu Panny Marie silné ženy a to v rukách dolů mezi sebou. Podobně museli i ženy tak nést sv. Annu, nebo by to vítr všechno zničil. Když sme přicházeli, k Panně Marii bolestný, jen z mostu sejít, tu počali zřidonka veliký krůpěje padat. Já si spoměl, že je u Křížovníku klášterní slavnost, pravím: »Jen honem do kostela je otevříno.« Ale sotva, že sme vešli do kostela, tu se strh ta-kovej lijavec, že nebylo ani možno po ulici jit i pro vítr.

V kostele bylo hezky lidu ve stolicích, ale okolo byla místa dost, a ty co se tam nevešli skryli se v semenarijum u kostela pod to louby. Ale jaká to byla k nepopsání radost poutníku, když vešli do kostela, velkej oltář i druhý dva množstvím světlem okrášleny, též i lustry. Sotva že se ty lidé ustanovili, najednou se třikráte zvonilo, a hned na celé varhany začli hrát, a při tom též zněli bubny a trouby velmi bzvučně. Ku