@S469

oltáři vyšel celej křížovnícky kněžstvo konvendt, v té nejslavnější ozdobě, vše se jen od zlata skvěly. Ty církevní ceremonie, trvali až přes šest hodin a venlru stále jen lilo, že struhy byli místama až přeplněny, bylby po ni moh člunek z plavat. Bylo po slavnosti, já šel prosit kostelníka, by nás tam nechal do 7. hodin, a dal sem mu dvacetník, a kdyby pravím nepřestalo pršet, tak bych prosil, že tu ty obrazy nechám, a ráno si pro ně přijdu. To může se stát, jen to zde nechají. Mezi tou dobou, co sem s kostelníkem mluvil, jedna nábožná paní počla se z lidmi modlit svatej růženec. A já měl příležitost vyjít ven, a se podívat, jak je venku. Pršelo ještě, ale na západu počalo se jasnit. Ale Bože, co vidim, z mostu se po několika lidech vidím se trousit procesí, tu nesli kříž od korouhve, tam zase nese ženská od Panny Marije. Líto se bylo podívat na ty lidé, kterak byli umokly a zabláceny. Tu sem se dozvěděl, že je dešt pronásledoval, od čtyř hodin a ten největší liják, že je záštích na Zlíchově. A tak rosptilení od sebe, že šlo se až do Prahy. Netrvalo to ani deset minut, přestalo pršet do čistá, a ještě počalo Boží slunečko, tak krásně svítit, že byla dlažba hnedle suchá. Můj pomocník prosil ty lidé snažně, by se nerozcházeli, a na poděkování Bohu a Nejsvětější Rodiče Ježíše Krista; že nás ráčila, před tím lilavcem zrovna zázračně zastíniti, s námi s procesím šli. Podobně i já v kostele poutnici prosil. Mezi tím sem jednoho mladíka požádal, by běžel na Skalku, a oznámil, že jde procesí. Ňa to družičky a ženy vzali posvátné sochy na ramena a korouhve se vzali, a vyšlo se z nábožním zpěvem, za sucha, spátečně do chrámu Páně. Když sme byli asi v půli Spáleny ulici, tu nám již přišli bili korouhve naproti. Zpěv se rozlíhal, neb bylo mnoho lidu. Občaní odvírali okna, viděli podle jalovce co si nesli, že jdou ze Sváté Hory, a divili se,' že sou suchy. U Trynitaru pan farář také se díval, a já ho do okna pozdravoval. Ještě nebylo ošum hodin my byly již v kostele. A milost pan páter Frost měl s toho velikou radost, že sme přišli docela suchy zpět. Po svatém požehnání, družička skládala poděkující řeč. Načež kněz všem nám udělal krásný a poučný vejklad, a divku obdařil pěknou modlitební knihou. Pak se s Pánem Bohem všechno rozešlo. Kdo se v Boha důvěřuje, toho Pán Bůh ochraňuje.

Rozmilý kousek naší české vlasti to Podještědí! Jaksi bázlivě se tulí k šedému Ještědu, jakoby se bálo. A má také k tomu příčiny. Jest to ostrůvek, na jehož boky narážejí vlny cizoty, vlny, přinášející zhoubu a zkázu .. . Zvolna se plíží nepřítel do té prostoty, jak dlouho, a setřen

bude pel a krása jako z motýlího křidélka - - - -

Stráně Ještědských hor jsou posety chudobnými chaloupkami bodrých horalů, Podještědáků. Až na samém hřebeni horského pásma nalézáme