stavení. Náleží k vesničkám, jež se u paty hor neb v údolích rozkládají, jako na př. »Proseč«. Nejvýznamnější vesnicí je Světlá. Leží těsně u paty Ještěda a poskytuje se svým ctihodným kostelíčkem malebný pohled. Nejblíže leží město Český Dub, se smíšeným již obyvatelstvem. Sem přicházívá obyvatelstvo hor do chrámu Páně. Jest tu podívaná na ty obrovské postavy venkovanů! Sedlák ze zdejšího kraje šatí se ještě tím prostým a přece tak' malebným »starosvětským« krojem. Koženky, vysoké boty, malovanou vestu a na hlavě široký plstěný klobouk s třapcem. V létě krátký, modravý kabátek, někdy plášť téže barvy. V zimě nahrazuje širák čepice s kožíškovou ovrubou. K tomu přijde bílý kožich s vyšívanými květinami. Ženy zachovaly již méně starý kroj. Pestré, ponejvíce červené krátké sukně a šátky na hlavě, toť zbytky bývalého kroje. Sem tam najdeš ještě v dědince nějakou »tetku« s vyšívanou šněrovačkou a »babkou« na hlavě, s nimi se loučiti nemůže. Ale jak pravím, najdeš takových málo. Ubožáci! brzy i vás nebudeme míti a nikdo vás již nenahradí. Jen vypravovat se bude, jak náš lid se dříve strojil, a zbytky krojů budou v sbírkách a museích jen ukazovány.

Nyní ještě něco o životě a povaze zdejšího lidu. Tu bychom ho mohli na tři třídy rozdělit. Jedna část se živí obchodem potravinami: máslem, sýrem, vejci, drůbeží a ovocem. Známi jsou světelští »krosňáci«. Nosí věci na prodej v »krosnách« na zádech. Veliká zásluha tú náleží ženě. Celé dny jsou vzdáleni a zásobují celé okolí potravinami. Již časně zrána vycházejí z domu a konají ponejvíce obtížnou cestu přes Ještěd do nedalekéko Liberce na druhé straně horstva. Ještě se rozkládá tma po horách, a již vidíš po horských stezkách »živá světýlka« se pohybovati. Den co den tatáž cesta, za každého počasí, v zimě, v létě. Těžce vydělaný chlebíček . . . Druhá část obyvatelstva je zaměstnána v továrně česko-dubské. I tito ubožáci konají časně již, někdy 2 hodiny dlouhou cestu do Dubu a vrací se za noci teprve domů. — Po celý den pracují muži, ženy a děti v továrně, aby si chléb svůj vydělali, neb nemůže Pod-ještědí.samo děti své uživiti. Tato část obyvatelstva je politování hodná; nemusím snad příčiny uváděti, jeť každému práce v továrnách a její následky přespříliš známy. Srdce se v ňadrech svírá, vidíme-li ty zbědované postavy dělníků a dělnic, vidíme-li, jak klesá tělesně i duševně tato část statného, dobrého lidu podještědského . . .

Třetí část zdejšího lidu živí se orbou a hospodářstvím. Jsou tedy sedláci. Bohudík, ještě praví sedláci. Podještědí je chudé, než pilná ruka rolníka neustává v práci. Těší ho jeho zaměstnání, je při tom alespoň svým pánem, je svobodný. Muž i žena stejně, se starají o hospodářství. Charakteristická je tu čistota selských obydlí. Vejdeš-li dovnitř, vítá tě všude čistota a úprava, svědčící o píli a péči majitelů. Jsou tak útulné ty selské domácnosti — těžko se s nimi loučit. A nejlepší ze všeho je lid sám. Pravda, je to poněkud drsná povaha zevnitř, než nakloň se k ní a uhlídáš, že pod tím drsným nátěrem se skrývá nekonečná dobrota. Ano hodný, dobrý je podještědský lid. Jsou tu ještě zbytky staré slovanské