str. 28
»Vinicí«, dubovým lesem to porostlým kopcem, k pěšině, jež odbočuje k nedaleké železné lávce. Po malé chvíli přijdeme k lávce dřevěné a spatřujeme již Ratibořický zámek, nad nímž v neveliké vzdálenosti zvedá se malebně seskupený Žernov. Odtud vede příjemná, jen 2 km. dlouhá cesta pod tak zvanou »bažantnicí* kolem myslivny k zámku. Za myslivnou rozděluje se cesta a my dáme se na levo pod železnou lávku a přijdeme k domku vrátného, při němž jest vchod do zámku. Jsme u cíle, v ovzduší »Babičky« a »Vévodského dvora«.
Hned za skleníkem, jenž nalézá se v levo od zámku a v němž pěstují se vzácné květiny, jest někdejší byt Boženy Němcové. Nalézá se
po levé straně skleníku ve dvoře v přízemí a jedno jeho zelení zakryté okno hledí do zahrady. Tu, a »na starém bělidle*, bydlili Panklovi, nelze však zjistiti, kde dříve a kde později. Do malého dvorka obrácena jsou dvě okna a mezi nimi dveře, po levé jich straně jest obytná světnice, na právo prádelna. Nyní jest tu byt poklasného.
Při rozcestí pod Hořičkami, jež jsme v popise svém opustili, uhneme na právo a dáme se s kopce k panskému hostinci. Usedneme v zahradě. Známý zdejší starý hostinský Vít, jenž pamatoval se ještě na Viktorku a rád poptávky cizinců zodpovídal, zemřel loňského roku ve vysokém stáří a s ním zmizela i jedna z Ratibořických pamětihodností. Před hostincem jest dřevěný most, na právo za sochou
P. Marie mlýn, s jehož obyvateli žili Panklovi v nerušeném sousedství, výše nad mlýnem *Viktorčin splav* a v právo od mlýna panský mandl, dále je louka a za ní cesta k Žernovu. Naproti v malém osamělém domku nad lávkou ve stráni žil Barunčin otec Pankl, když šel do pense. Jest to takový milý koutek, posvěcený půvabem vzpomínek na zašlou idylu, jeviště, na němž jedna po druhé vystupují hlavní osoby nedostižné »Babičky«. Od mlýna vzhůru až po Ryzemburk prostírá se vlastně pravé »Babiččino údolí*, odebereme se tedy do něho. Překročíme můstek před hostincem, dáme se podél strouhy na levo a za nedlouho staneme před dřevěnou, nízkou chalupou, za níž jest jednopatrový domek. To jest »staré bělidlo*, jak je vlastně neprávem jmenujeme a k němuž spějí všecky vzpomínky na »Babičku«. Přichystáme si malé zpropitné a vej-
