str. 48
C i m b u r a:
Má drahá matka všechny svoje děti jen české písně naučila pěti — a od té doby, kráče za pluhem, jsem v písních těch skřivánka
soudruhem.
Na důkaz toho hnedle vám nějakou staročeskou zazpívám (zpívá:) Zahučely hory, zahučely lesy, kam jste se poděly moje mladé časy, moje mladé časy.
Mladost moje mladost, tak sem tě utratil, jako bych kámen byl do vody zahodil. Ještě se ten kámen ve vodě obrátí, ale moje mladost nikdy se nevrátí!
|
První soused: @BAS@
Ten dobrou notu má a dobře pěje!
Druhý soused: Až v oči slzy tlačí! Co se to jen děje?
|
Kolařík:
Teď nějakou veselejší! k skoku trochu, by rozveselil jsi nás zase, kmochu!
|
Sedlák, sedlák, sedlák, ještě jednou
sedlák, atd.
|
Jaroš:
Mně písmák říkají! Proto odpusť, hochu, že vyptávat se také budu trochu. Zda čítáš rád? A znáš-li Cechů děje? Zda rodný zvuk ti milý, který větřik věje v tvých lící tvář?
|
Cimbura: @BAS@
Mám biblí starou. Z kroniky listů
zasedlých
já často čtu o dobách dobrých, zlých, jež dotekly se během dlouhých věkův mých udatných a slavných dědův,
předkův!
Ty vybledlé a staré litery můj prodchly dávno život veškerý, že pro půdu, na níž chci s vámi žíti, chci statek svůj dát, krev i svoje žití!
|
Sousedé:
Tot dobrý muž — muž z české krve celý a mluvit dovede, jak svědomí mu velí!
|
Rychtář:
Kdo by na něm hledal hany nebo vady, do očí to pověz, směle vystup z řady, jak přímo vždy se sluší na muže!
|
(Po chvíli.) Nižádný proti tobě nemůže!
Cimbure Jene! Jsi hotov se soudem — Gimbura Jan se stal naším sousedem.
|
Rychtář:
Cimburo Jene! bratře náš, když s námi v obci zasedáš, do posledního znát máš pismena svá práva v obci i svá břemena.
|
C i m b u r a:
Nu, oznam mi, jaká as práva mi obecní řád u vás dává?
|
Rychtář:
Máš stejné s námi právo, stejný požitek, na pastvu společnou dát honit dobytek, když slouha obecní u tvého stavení při slunce východu dá troubou znamení. Ve vodách obecních, kdykoli se ti zlíbí, máš právo veškeré loviti raky, ryby, a máš-li potřebí ku stavbě svého domu, tu můžeš kámen brát ze společného lomu. A v pádu neštěstí, požáru, povodně, na naši spolehni se pomoc rozhodně. Když v obci nadejde konšelů volby čas, máš právo svobodně svůj pozvednouti
hlas
a třeba sám, sousedy zvolen byv, o blaho obce vždy buď starostliví
|
C i mb u r a:
Nuž práva mám a budu hrdým na ně a bájit chci jich proti každé haně, však rci mi nyní, jaká zejména na sebe beru také břemena?
@
Rychtář:
Také o těch mluví naše selské zřízení: Nad povinnosti vše ti musí ty být svaty, jež přikazují tobě správně dávat platy, císařské, obecní i zemské přirážky, ty musíš platit v čas, beze vší překážky! Svou půdu chránit ve zlém čase proudu a neprodat z ní ani jednu hroudu. Svých mezí stříci, cizích neubírat, zlý plevel ničit, škodlivý hmyz sbírat, obecní statek šetřit, ať to cokoli, spravovat cesty, řeky, výmoly, sousedům radit, v nouzi pomoci a jim i dobytku přispěti v nemoci — máš zkrátka každému dle sil svých
pomáhat
a za bratry nás všecky pokládat
|
|
