Předchozí 0072 Následující
str. 49
Cimburo Jene, slib nám nyní slavně, že vše, cos slyšel, splníš neúnavně!

Cimbura:

Já slibuji a v slibu tom chci stát!

Rychtář: Teď opakuj, co budu předčítat!

Já sedlák putimský, Cimbura Jan, co držím pětadvacátý lán, jak vy chcete a já mohu, přísahám tu Pánu Bohu, poprvé a naposledy, že chci žíti se sousedy: v pokoji a svornosti, orat svoje polno.sti, sázet les a hnojit luka, s obcí štěstí nést i muka, společná mít zejména v obci práva — břemena!

Rychtář:

Sousedé a páni konšeli, potvrďte, že slib jste slyšeli!

Sousedé:

Slyšeli jsme všichni v celém rozsahu teď Cimburovu svatou přísahu.

@

Rychtář:

A teď, sousedé, nežli se rozejdem ještě si vespolek zapějem, a pak sklínku vypijeme, v dohodě že žíti chceme! Veselí budem, vždycky ale jen ku cti obce, vlasti a krále!

Sousedé (opakují):

Veselí budem, vždycky ale jen ku cti obce, vlasti a krále!

(Pak zpívají):

V dobrém jsme se sešli, v dobrém se rozejdem, nežli se rozejdem, ještě si zapějem, s Pánem Bohem půjdem. S Pánem Bohem půjdem, zpomínat si budem — ty lásko bratrská a ne farizejská, zůstaň s námi. Amen. Zůstaň s námi, amen, hlásat neprestanem, dokud Pán nebeský v slávě jazyk český zachová nám — amen!

Jan Matuška :

Kramerius a Nejedlý o pověře: Peníze hoří.

Oba buditelé známí, Kramerius a Nejedlý, pečovali o vzdělání lidu českého hlavně poučnou četbou proti pověrečnosti a předsudkům v lidové tradici. V pásmu rozhorleného a někdy posměšného výkladu dočteme se zajímavých zpráv, co lid věřil a jak si na př. představoval hoření peněz, pokladů.

Kramerius zvolil si úpravu povídky mravokárne s osnovou rozhovoru. Viz Přítel lidu, 1806, str. 200.

Jednou Pstruh, učitel Litinský, domů se vraceje, dohoní zahradníka Srnce z též vesnice. Bylo již pozdě na noc, a museli lesem jíti. »Ach!« počne Srnec vzdychati, »ach! kdybych jen tak šťastný byl, a poklad nalezl!«

Pstruh: A jak medle najednou na takové myšlenky přicházíte?

Srnec: Povím vám; vždyť vidíte, že jsme brzo u bílé hory.

Pstruh: U bílé hory?

Srnec: Ano, a což nevíte, že, tu veliký poklad leží?

Pstruh: To nevím.

Srnec: Vždyť pak již mnoho set lidí vidělo, když tu peníze jako


Předchozí   Následující