Pstruh: To ste ovšem chybil. Hle? tak ste mi jen darmo laskominy na poklad udělal, nyní máme oba před hubou utřeno.

Srnec: I bodejž ten černoch všecky poklady vzal! Cha! cha! cha! toť se v hrdlo hanbím. Však po druhé žádný mne víc neošidí.

Pstruh: Ale můj Bože! že člověk ještě za dnů našich tak zpozdilý býti může, a na takové babské povídačky myslí! Vyť máte veliký poklaď v zahradě; vaše vrchnost jest dobrotivá, a přeje vám; jen se přičiňte podlé možnosti, abyste vždycky ranní zeleniny a ovoce měl, potom v městě všecko na hodné peníze přivedete, a toť bude bezpečnější poklad, než

kterého byste na bílé hoře hledal.

Nejedlý v Hlasateli 1818, IV., str. 262. poučuje věcněji o hoření peněz: I jestiť na zemi ještě ohnivá způsoba, která někdy místo vesměs dvou, tří i čtyř střevíců zaměstkná, a té říkají, že peníze hoří. Ten úkaz jest z hořícího bahnitého povětří, jehož v bahništěch a močidlech hojně jest, a jenž se ze země ještě nevyzdvihlo.

Člověk pověrečný, oheň ten vida, domnívá se, že peníze hoří. O hoření peněz bylo mnoho ošemetnosti smyšleno; za tou příčinou v mnohých žádost vznikla, poklady ze země kopati, a toť jest jedno z těch největších pošetilostí, na něž člověk připadnouti může; dostaneli se takových sprostých lidí podvodníkům, kteří se za dobyvače pokladů vydávají, sprostností těch lidí obohatiti se hledíce, tedy dvakráte nešťastní jsou, protože i o peníze, které mají, oklamání bývají.