str. 52
Grňálkovo motovidlo chodi pod okýnko Dófilovo; přeride k okynečko, zabobnoje: ach, má Filomenko, otevře mně ! Já ti neotevřo, ani nesmim, řekle be mně naši, co si meslim! Ja nemeslim na nic zlyho, jenom na Grňálka kolhavyho.
Ančo, Kačo, mi se zdálo,
že ste vy se hádaíy
o ten klínek na téj stěně,
co kalhoty visely.
Třasia sukňum za chaiupum, těšila se hostům; navařiia suchej řepy, omastila kosťum.
Bože můj, Janek můj vozií hnůj, přiletěia Žaňka, uchytila Janka.
|
Hospoda.
Zahráte mně na husle, také na cimbálek, a te staré na to bas, pokud držím žbánek, zahráte všeci, jak vám to svěčí; mám maličko na dně, vepijo to snadně.
Já mám mamo, hodnou mámu,
já sem její vlastní syn;
ona měla sto tolarů,
já sem jí je roznosil.
Přijde do hospody, má groš peněz, myslí, že naň hledí celičká ves: Za krejcar, hospodský, vína nalej, a za druhý krejcar muziko hřej! Za třetí si koupí marcipápu, při tom si namlouvá Mariánu.
Naše Manda šla na hode — hup, najedla se masa, zelí — krup. Jak se jedno zatočila, hned jí krópa veskočila — hup.
Jemine, jemine, masopust pomine, jemine, jemine masopust pryč:
radosť nám přestala,
bída nám nastala; jemine, jemine, masonust pryč.
Už je toho masopustu na mále, kam pak my ty staré panny prodáme? Prodáme je kyrickému biřici, aby jima vydlažďoval silnici.
Rvali smy še, bili smy áe, jak mě puácií, umyl sym še.
Zpívala bych, neumím,
plakat se mně nechce;
šla bych domů, nemožno,'
vlk sedá na cestě.
Na tom našem zámku hrajú na cimbálku, všeci páni poskakujú: poďme my tam, Janku!
Kdes byi Janku? — Na jarmarku, Co's tam slyšeí za novinku? Žena muže biía. Cím ho biía? — Motovidlem. Kde ho vzala? — Za komínem: Dělaj, mužů, po méj vůli, nechodívaj do hospody!
Á ta basa u primasa
za kamnama stáía,
a dyž matka zatopila,
basa sama hráia.
Nedej, Bože, abych umřel, než zaplatím, co sem dlužen: šenkýřovi za holbičku, mej panence za hubičku.
|
Bohatství.
Peněz jako želez:
u zajíca půl' tisíca,
u lišky tři misky,
u medveďa co ludé nevěďá.
Všeci lidé povidajó, že my nic nemáme, a my máme štyry groše zavrtaný v tramě.
Dečky ledi povidajó, že me nic nemáme, a me máme za komínem tře otypke slámě.
|
|
|
