»Jórtóg« soukennicky v Českém Krumlově.

Za starých časů — tak vypravoval mi dědeček Mat. Weger — byly zábavy mnohem veselejší a srdečnější než teď. Tenkráte mistři každého řemesla měli své združení, stanovy, místnosti v některém hostinci (tak zv. herberk), zkrátka svůj cech. Do cechu přijat byl tovaryš tehdy, když uložené mu mistrovské dílo (»maistrštuk«) provedl k spokojenosti mistrů; na př. soukenický chasník musil sám zhotoviti nějakou látku. Ovšem dříve než se stal takto mistrem, šel obyčejně každý synek do světa »na vandr« — pracovat do jiných měst. Dráhy ještě nebyly, vzal tedy každý »pingl« uzlíček na záda a hajdy do světa — po svých. Tak i já v 18 letech vydal jsem se »na vandr« a to na jih k Budějovicům. Prošel jsem hezký kus světa. Až ve Štýrsku jsem byl. —

Na svých cestách vstoupil jsem také dc práce, vyučený soukeník, v Česk. Krumlově k soukeníkovi Voeilkovi. Pracoval jsem přes rok. Líbilo se mi tu velice. Soukeničina byla v G. Krumlově v době té v rozkvětu. Na podzim usnesli se soukeničtí chasníci Krumlovští pořádati výroční svůj ples, říkali jsme tomu »jórtóg«.

Pořádání tohoto bálu súčastnilo se nás dvanáct, ostatní nechtěli; báliť se doplatky. Já byl jsem mezi těmi dvanácti. Tedy: v určený den plesu ráno měli jsme velkou mši sv., po níž odebrali jsme se na »herberk«. Zde losem rozhodnuto, kdo z nás první má jeti v jediném připraveném kočáru pro děvče, které si byl k tomuto plesu za družku vyvolil. Vyvoliti si mohl, kterou chtěl. Nikdy žádná městská dcerka, byť i úřednická a z rodiny nejpřednější, nedala košíkem, ale naopak považovala to za vyznamenám, jímž se pyšnila. A právem! Vždyť to bylo z celého města jen 12 vyvolených!

Když první chasník si svou vyvolenou přivezl a ji na své rámě zavěšenu v sál uváděl, tvořili jsme my ostatní špalír a hudba zahrála hlučné intrády. Na to se rozhodlo losem, který má jeti pro své děvče druhý, třetí, atd. Losem vždy proto, aby nikdo nemohl býti uražen, že je posledním, poněvadž kočár byl jeden.

Když všichni za týchž obřadů své družky do sálu uvedli, zasedl jsme s nimi kolem stolu a teď počala velká hostina s vybranými jídly, kteráž potrvala až do večera. K hostině pozváni byli všichni mistři soukeničtí, z . nichž, který chtěl, přišel a který nechtěl, poslal 5 zlatých stříbra. Když jsme dívky řádně uctili, počal vlastní ples. Tančilo se při hlučné hudbě do rána. Ráno zase týmž způsobem jako dopoledne odvezl každý z nás svou »vyvolenou« rodičům její domů. Zde připraveno bylo pro nás oba, pro ni i průvodce jejího, snídaní. Tak skončili jsme první den až druhého dne ráno.

Odpoledne a večer bylo to, čemu teď se říká »pěkná hodinka<, ale v Krumlově tomu říkali »důdlsok«. (Slovo toto z něm. »dudelsack< pocházelo as od toho, že kdysi při zábavě té snad hrával dudák.) Po