Rozšíření písní umělých mezi lidem českým.

Na konci století XVIII. počalo se vědomí národnosti teprve probouzeti. Slovník jazyka českého byl chudičký a nebroušený, a již zrodila se poesie, dle toho ovšem poesie ubohá. Vzory vybírala si z nejbližšího okolí, od Němců. Pro balladu byl vzorem Gottfried August Bürger, pro lyriku Gleim, Naši básníci napodobovali tyto své vzory téměř otrocky. Těch, kteří aspoň poněkud přiblížili se notě české, bylo velice poskrovnu.

Z těchto přední místo náleží Šebestiánu Hněvkovskému. On byl první samostatný balladista český, odkojen byv lidovou poesií, která tehdy byla ještě, v plném květu. Hněvkovský pokládal původní poesii za vyšší cíl básnictví, a zřetel svůj obrátil k lidu. Z lidu vybíral sobě látky a zbásňoval je. Ze školy Puchmajerovské byl duchem svému národu nejbližší. A protože ballady obíraly si namnoze látky lidové, přecházely do lidu a šířily se.

Několik příčin způsobilo, že ballady Hněvkovského v lidu našem ihned tak rozhodně pronikly, ano, že dosud ještě se alespoň jediná z nich udržela. Předně byla to zpěvnost skladby. Ze všech veršů pamatuje si lid nejlépe a nejdříve ty, jež může zpívati. Druhé byly to látky lidu blízké, pochopitelné, a konečně zamlouvala se i forma a prostá řeč jejich.

Nejrozšířenější z jeho ballad jest »Vnislav a Běla«, jež zpívá se dosud. Knižně prvně vydána v Puchmajerově Sebrání básní a zpěvů, svazek druhý, z r. 1797 na str. 155 —166. Před tím však již tištěna byla špalíčkově r. 1786.6) Věc zdá se poněkud nepravdivá. Bylo by Hněv-kovskému tehdy teprve šestnácte let. Že by mladík šestnáctiletý tehdejší doby měl porozumění pro snahy našich prvních buditelů, nelze si mysliti. Myslím, že jest rok na písni nesprávně uveden. Zíbrt uvádí první sloku. Jak se dále shodovala, není známo.

Mám po ruce několik starších i novějších otisků této ballady a dle srovnání usuzuji, že přetisk se stal z jejího prvního vydání v Puehma-jerově Sebrání, neboť má od této méně odchylek nežli od vydání z roku 1820,7) kdež Hněvkovský balladu značně předělal, upravil slovosledy, a setřel s ní téměř lidový ráz. Dějově jest lidová ballada shodná se svou předlohou až na nepatrné úchylky. V sloce třetí vymlouvá se Vnislav takto:

@BSA@

Musím pryč od tebe, stůně mi děd, rozmilá Bělinko, brzy se zpět přes hory, přes lesy vrátím! Není mi dědek, tys ale můj cíl, nebudu prodlívat chvilftiíku dýl, cestu si s rychlostí skrátim.

@