str. 92
Lidová ballada zaměnila otce za děda, a sloka zní:
Musím pryč odejít na krátký čas, rozmilá Bělinko, však přijdu zas, otec jest nemocný »těžce: aby mne požehnal, tenť jest můj cíl, nebudu prodlívat skrz jinší dýl, odejde na věčnost lehce.
|
Ve versi lidové vynechána sloka 16 a 17. Zkracuje tím tři znamení na jediné. V podání nazývá "se téměř vždy »Hrob milenců«, pod kterýmžto jménem jest tištěna. Jméno Vnislav se mění v Nislav, Mnislav. Svůdcovo jméno jest v básni Hněvkovského Halislav, v lidovém podání Lomelin; Jan Thon8) uvádí Somelin. Běla zdrobňuje se místy v Bělka, a někde nastupuje Božena i Blažena.
Zajímavý jest však následující variant, docela prebásnený a lišící se od prvního i nápěvem. Na některých místech ponecháno téměř doslovné znění ballady. V původní básni umírá Běla žalem nad svým činem, zde však i ji Vnislav zabije. Vynechána i návštěva knězova ve Vnislavově vězení. Ballada má následující znění:
V něm spěji dva věrný miláčkové, kteří zapřísáhli lásku sobě. Vnislav byl hoch pilný, plný mravu, sličný, pracovitý, neznal flámu. Blažena ho věrně milovala, přála si ho dostat za manžela. »Otec je nemocen, musim pryC jít, tebe, má Blaženko, mám opustit!« Na to se líbali upřimně zas, vernosť slibovali na věčný čas. Ale žencká stálost letní je snih, po hromadě máji pláč, taky smích. Hadislav schytralý láskou jatý, dělal před Blaženou jako svatý. Počal o Vnislavu nalhávati,
že ji chce hanebně oklamati. Blažena milence oklamala, věrnusť tu druhému slibovala. A dyž se přiblížil svatební den, vyjeli k oddavkám za bránu ven. Vnislav se v tom čase domu zas bral, na cestě nevěrnou milku potkal. Vytrhl meč z pochvy, vrh se na ně, oba dva zmordoval v jedné ráně. Přiveden k soudu byl, odsouzen jest, že musí přetrpět též smrti trest. Před smrtí horoucně Vnislav si přál, aby byl z nevěrnou do hrobu dán. Až pudeš přes ten les, ohlédni se, spatříš hrob oblo žen, vzdychni tiše!
|
V tomto zpracování zpívá se ballada v nejbližším okolí Prahy. Neklamně možno souditi, že píseň byla dle staré předlohy nově prebásnená.
8) J. Thon: K rozšířeni Hněvkovského ballady »Vnislav a Běla« v lidu. Český Lid XVIII. str. 78.
|
