Když jsem však v panské kuchyni, Tu jest to hned všecko jiný, Plamen vysoko se vznáší, K ohni všecko se přináší, Pečene se obracejí, Karbanatle se smažejí, Z kastrolů se chuť ven kouří, A ve mně se břicho bouří, O kyž sem doma v kuchyni, Měl bych já dnes večer jiný. Hrabě. Jdi, smyslný člověče! tyť mluvíš jako lidé, kteří své srdce v žaludku mají. Nyní mne nech opět samotného. Má dobrá hospodyně již zde hned zase bude. (Jakub odejde.) Snad se mi dnes poštěstí, že budu moci celou familii štaslnou učiniti. A pak budu tento den mezi nejšťastnější dny mého života počítati.

Andulka. Tu jsem jíž zase. Krávu sem již obstarala. A nym můžete k nám do stavení, aby ste si své šaty usušil. Vyt ste tak mokrý, jako by ste byl kdesi do potoka upadl. Hrabě. To nic neděJá. Můj svrchní kabát jest tak dobrý,_že skrz něho voda proraziti nemůže. Řekni mně ale, mé dítě, kdo pak jsou tvoji rodiče? Andulka. Můj otec jest chudičký muž, Jenž přes šedesát má A se těžce živiti můž S námi ubohýma.

Časem na vojnu jít musil, A tak v světě mnoho zkusil. Nyní by nám moh chléb dáti, Musí jak kmet pracovati, Na jeho stará kolena Jest to teď jeho odměna.

Matku, již též starost souží

Muž' sotva hleděti;

Můj bratr, jenž v mlejně

slouží A já, sme jich děti.

Starý hrabě, žel že umřel, Mne při křtu na rukou držel. O by byl živ ještě ten pán, Vskutku lépe by bylo nám.

Hrabě (pro sobe). O Bože! O jak jsem rád, že můj otec tak dobrý muž byl.

Andulka. Vyť ste ňák smutný! Našeho starého hraběte měl ste znát. Hleďte! má matka v svém mladém věku na zámku sloužila, a tu jí potom na místo véna tuto chalupu dali, a jí mnoho dobrého prokázali. V zimě často mi to povídá, když v noci spolu sedíme a předeme. A tu modlíme se pak za naši milostivou vrchnost..

Hrabě. Bůh vám toho zase odplatí. Ale nyní, jak se mi zdá, vrchnost na vás zapoměla?

, Andulka. Bůh nám byl vždy napoiíio-. cen. Arci, když starý pan hrabě umřel, ztratili sme všickni svého otce. Tenkráte sem byla rok stará, praví mi matka a náš milostivý pan hrabě byl tenkrát taky mladý. On přišel do města. Ale nynčkyn musí být již také veliký; nebo sem slyšela povídat, že se oženil; a že k nám brzy přijede, aby sme ho znali. To bude radost. My sme ho ještě nikdy neviděli. On má bejt tak dobrý a tak outrpný jak neboštík pan hrabě. A má přej chudý lidi také rád. Však podte, já vám ostatní doma v světnici povím. A pak dám vám čerstvého mléka, až podojím.

Hrabě. Já přijdu za tebou. (Jde si pro ručnicí, kterou na strom měl opřenou.)

Andulka (s strachem). Co pak s tou ručnicí?

Hrabě. Neboj se, však není nabitá.

Andulka. Vy jste zajistě myslivec ? Slyšíte: Kdyby ste zde chtěl tak dlouho zůstat, až náš hrabě přijede, snad vás vezme do služby.

Hrabě. Já doufám.

Andulka Toby bylo dobře. Tu by ste mohl nás častěji navštívit, a s mým otcem rokovati. On rád rozpráví o vojně, a vy mu na to můžete lepší odpovídat než my. Nu tak poďte! (Mezi dveřmi.) Shejbnéte se, a{ se neuhodíte

do hlavy. (Odejdon.)

Vávra .vstrčí napřed hlavu ze dveří, a když žádného venku nevidí, vyjde před stavení, maje v rukou spisy. Mařenka hned za ním.

Mařenka. Hleďte to ještě odložiti

A mne v hospodářství cvičiti, Počkejte ještě jeden rok.