odpovídáme. Uvázla-li nám modlitba nebo odpověď v hrdle, zarachotil čert hrozivě řetězem. Pochválili-li nás rodiče, dal nám sv. Mikuláš jablek, ořechů a jiných darů. Ale jak zachvěli jsme se úzkostí, požaloval-li na nás tatíček, a zasvištěl-li nad námi prut světcův. Ostatně o těch několik šlehů nešlo. Hroznější bylo, že se k nám tlačil čert a chtěl nás vzíti s sebou a hodit do pytle, do vody. Jak upřímně slibovali jsme »svatému«, že se polepšíme. Konečně pokynul Mikuláš čertu, aby nás nechal na po-

8. Chození s Lucií v Týnící u Milevska. Fotografoval Štěpán Dvořák.

kóji. Ten si ještě zarejdil po světnici a odešel ven i se svatým Mikulášem. Viz vyobrazení připojená obchůzek Mikulášských na str. 123. Srv. vyobrazení na str. 124.

Chodívaly také v Budějovicích dvě Lucky dům od domu a při-pamatovaly občanům, že se noci už krátí.*) Bývalo to den před sv. Lucií. Zabouchnuvše několikráte na dveře, vkročily do světnice dvě bílé, nakloněné postavy s velikými zobáky jako čápi. Podivně klapaly a zvýšenými hlasy pronášely: Jdu, jdu, noci upiju! Aneb: Lucie nocí upije. Ničeho nenadělivše zase se vzdálily.