str. 127
Naše matka (vypravoval J. Béra) s nimi ještě po návštěvě rozmlouvala a pak jim podala hrnek kávy. Je tomu pět let. Zobák si upravily tak, že si rozštěpené koště položily na ramena odvýčerkem (držadlo koštěte) v před a k hlavě je provázkem přitáhly. Koště bylo polepeno buď papírem nebo potaženo žlutou látkou. Oči vyznačeny černidlem. Kolem hlavy přes koště uvázán šátek na dva cípy a tělo oděno po-slamkou. Vyobrazení na str. 125.
Výchovnou moc užitečné práce znázorňuje si lid posud ještě v některých vsích okolí Milevského obchůzkou (viz vyobrazení) »Lucií« večer 12. prosince před svátkem sv. Lucie. Vypravuje o tom zkušený znalec zvyků lidových Štěpán Dvořák: Dle podání lidového kála se sv. Lucie za bývalý svůj život v jeskyňce jako »přádlice«. Po poradě poustevníkově při práci »prádle« odolávala všem útokům světa, který ji do dřívějšího života strhnouti usiloval.
Počet účinkujících bývá různý: kolik kde podnikavé chasy (výrůstků) se shledá a přistrojí. Na připojeném obrázku čtyři, bíle odění, představují Lucie, z nichž některé leckde nazývají též děvečkami nebo kuchařkami. Pradlenu však vždycky jmenují Lucií. Za nimi stojí v plášti vousatý poustevník, vedle něho kominík a řezník, na druhém . konci krajánek (mlynářský cestující pomocník). Skupinu doplňuje cikánská rodina: vzadu manželé s nemluvnětem, vpředu
nadějní dva jejich potomci. Někdy bývá při nich též d r á t e n í k s plechy, pekáči a drátem. Lucie, děveček a kuchařek bývá leckdy dohromady i sedm i víc. Lucie (pradlena) má přes obličej bílý závoj, děvečky a kuchařky nikoli, Poustevník mívá staročeský modrý plášť, přepásaný opratí, na krku »růženec« udělaný z biče, na kterém navlečeny brambory a zavěšen křížek z Macíkův. Po příchodu do světnice poustevník pozdraví a začne obvykle: »Jak se máte? Jdeme vás navštívit a opravit.« Hned po té každý herec chopí se svého: Lucie s kolovrátky usadí se na židle a předou, kuchařky obsluhují plotnu, děvečky drhnou, bílí, zametají, švihají svěceným proutkem domácí, »aby nebyli leniví«. Poustevník napomíná děti k dobrému, řezník smlouvá s hospodářem prodej dobytka — »že prý raději kupuje za tmy než za světla, je-li zamčeno u chléva« ... a p. Kominík zaharaší nad kamny u komína a hází děvčatům do obličeje saze. Krajánek prosí za »odpočinutí« nebo za »fedruňk« (cestovní podpora) a moukou
