str. 128

oběluje, co kominík zaěerní, dráteník spravuje hrnce, cikáni hádají z dlaně, žertem žebrají a kradou. Za své představení nežádají a nedostávají ničeho, vše konají pro zábavu jen. Po chvilce pozdravem a přáním »Zůstávejte tu s Pánem Bohem« se loučí.*) Vyobr. na str. 126, 127.

Karel Kotrba:

Píseň o blížící se choleře r. 1849.

Novinami rozletěly se strašlivé zvěsti, že příšera cholerové nákazy již již zatne spáry do krajin našich. Bude snad zajímati, opíši-li ze starého rukopisného špalíčku písničku, jak se chystali v ustrašení r. 1849 na příchod cholery, s výstražným napomenutím všech hříšníků a rouhačů. Písnička (skladatel neuveden) má název:

Píseň za časů rozmáhající se morové rány nazvané Cholera, jenž v zemi Ruské a Polské mnoho tisíc lidí zahubila. Zachraň nás o Bože 1849. Zpívá se jako: V samotě když vzdychám a se soužím:

1. Zachráň ná?, o Bože všemohoucí, VSevládoucí svatou moci svou,

A tobě národů všech srdce vroucí, DůvĚrně se chýlí modlitbou: Odvrať metlu hroznou, nížto tresceš, Zvláště na půlnoci národy, S v ysosti, kdy milostivě shlédneš, Zmizí moru kruté nehody.

2. Bolestnět od tamtud znějí zprávy, Jak se ouplavice rozmáhá, Kterak denně na sta lidí dáví; Zřídka lík podaný spomáhá. Osvěť Bože! lékařů snažících, Zjev jim prostředku prospěšného, Nímžby zjednali ulev vlažících,

K zhojení na mor nemocného.

3. Hle, tamť otec ráno s rodinou svou, Zdráv se zdaje, z lůžka povstává; Okamžitně chvácen morovinou,

V bolestech a žízni sklesává; Úzkost ducha jeho hrůzně svírá, Srdcem stísněným povzdych uje,

Jazyk modrá, oko leskné zýrá Nehnute, až smrt je zkaluje.

4. Jaké to syrotků naříkání

V bídě nouzi zde pozůstalých, Jaké vdov ouzkostné bědování Nemajících hlav kam sklonit svých; Neboť ten jenž pečliv denně práci Rukou svých rodinu obživil, Nenadále v chladný hrob se kácí, Nenít, jenž laskavým otcem byl.

5. Nad mnohými však se slitovává Zlý a neukrutný tento host,

Za otcem, než zoře zasvítává.. Vdovu, dítky schvátí na věčnost, Blaze ješťě těm, kde bez milosti, Než dne, noci prchly hodiny, Ouplavice tato svou vzteklosti Vypravuje celé rodiny.

6. Dál a dál se neustále blíží Nakažlivina tato jako proudy, Polském již se vražedlně šíří, Nezdá se jí ještě pominout; Tamť i na sta lidí zachvacuje, Nejvíc nečistotě oddaných — Mezi nuznými si oblibuje, Žádný nevyvážné z nestřídmých.

7. Nechtějmeš však přílišně se báti. K nám že sáhne, milí krajané;

V Boba doufejme; Onť moc odvrátí. Onť co nechce, to se nestane.

Nás i neustálou pečlivosti Vláda milostně se ujímá, Předpisy rozšiřuje v hojnosti, Jak se každý zachovati má.

8. Pročež zvolme v čistotě trvati, Neštřídmosti všech se varujme, Náruživosti se vystříhati, Pokojně se práci věnujme,

V Boha budiž naše spoléhání,

Onť nás svatou moci svou vždy chraň,

V jeho rukou naše obcování, Jeho svatá vůle vždy se staň.

*) Srv. Zlatá Praha 1907, str. 171.