Od K. S. Šnajdra pochází i známá píseň »Poustevník«,16) jakýsi protějšek »Poutnice«. Šířena byla otisky kramářskými. Tištěna též u M. Gin-tla v Platýze r. 1830 s titulem: Nová píseň o poustevníkovi.

V »Poustevníku« ozval se zpěv lidový, a proto ji lid za svou přijal. Měl v Čechách tutéž oblibu jako »Poutnice«, dostal vhodný nápěv a zlidověl přizpůsoben byv poněkud. Ale došel i obliby v současných kruzích literárních a dlouho náležel mezi nejoblíbenější skladby umělého básnictví našeho.

O zlidovělé balladě této pojednává Schulz v Osvětě 1. c, str. 466 a uvádí, jak byla zpívána r. 1848. Důležitější odchylky má si. VIII., kde rýmy přeměněny. Nápěv jest přiléhavý a snad lidový. Jako děti zpívaly jsme ji takto:

Závažných změn textových nebylo. Jen ve zmíněné sloce VIII. měl znění: (verš 3. a 6.)

. .. hrubou literou

. . . zemřel jest láskou.

Velice obíral se lidovou písní Milota Zdirad Polák. Svedčiť o tom pozůstatky jeho básní, jež uveřejnil F. J. Rypáček ve článku »Literární pozůstalost Mil. Zd. Poláka«.17) Ve volných chvílích skládával prý Polák na známé začátky lidových písní další sloky svého vkusu. Nacházíme mezi nimi i písně jako na př. »Já husarka malá«. První sloka jest lidová, následující však jsou dílem Polákovým. Mezi tyto náleží též píseň »Nevěrná«. (Sil jsem proso na souvrati). Tato velice brzy zlidověla. Přispívalo k tomu hlavně asi to, že byla skládána na známý nápěv. Gelakovský pojal ji do I. dílu Slovanských národních písní a chválí