str. 176
ji jakožto zdařilou píseň v národním duchu. Také Erben pojal ji do druhého a třetího vydání »Prostonárodních písní a říkadel« a praví v poznámce : »Z popěvku tohoto učinil M. Zd. Polák následující vůbec známou píseň.« A otiskuje ji pod názvem »Oklamaný milý«. Změn význačných v písni není. Pouze »jeseň« nahrazen novějším zněním »jasan«. Nápěv jest lidový a uveden v Erbenovi jako číslo 225.
Mezi menší literáty té doby náleží Josef Hukal, krajský rada v Táboře, z jehož tvorby až dosud zaznívá mezi lidem romance Břetislav a Jitka: »Když měsíc spanile svítil«. Bývala prý již za mládí Havlíčkova nejoblíbenější písní a zájem pro ni udržel se až do našich časů. Pěkným nápěvem opatřil ji M. F. Kníže, ale ten lidovému vkusu nevyhověl, proto lid přidal si nápěv prostší. Píseň zpívána jest na Velvarskou takto :
Dyby i za Rejnem byla přede mnou ustraněná, dyby ji nebesa kiyla, Judyta musí být má. Tak pravil, osedlal koně, Břetislav ke Brodu jel, kde cí-ař v klášterním dvoře Judytu ukrytou mři. Blíž kláštera v zeleném křoví skryl knize panoäe své, přez hory, doly a lesy J ospíchal k milence své. A ránu dyž pany pěly, Břetislav v klášteře stál, a s kůry dyž jíti pak měly, na koní Judvtu vzal. Pany se d., kŕ ku daly, strážnici pádili ven,
dva za nim ve zbrani hnali,
křičíce: Nepusté ven!
Na to hned zatáhli bránu
řetězem přenáramnym,
a hradní již chtAl mu dat ránu
mečem svým napřaženým.
Hradnímu rozraziv ledví,
z Jitkou se ku bráně hnal,
a řetězy přerazil ve dví,
z Jitkou se ku Praze bral.
Řka: A teď, milenko drahá,
nýni si na-věky má,
A Jitka jsouc radosti blahá,
pravila: Na vŕky tvá!
Nežli se večerní záře
podruhé ukázala,
již pražanů veselá tváře
Judytu uvítala.
|
|
|
