str. 185
seti hlučnou hudbu.) Co znamená ta muzika?
Hraběnka (s smíchem). To bych mohla uhodnout. Zdejší obyvatelé chtéli nás přivítat, a já sem tomu zástupu sem přitáhnouti kázala, abychom je tak překvapili.
Hrabě. Oni se nemohli o mé potěšení lepší postarat. Necht sem tedy přijdou. V tomto místě, kde lidé dobrého srdce přebývají, přivítání mých poddaných mně tím milejší bude.
Poslední výstup.
Předešlí, nástup sedláčky. Napřed
muzikanti. Pak dvě děvčata a dvě
pacholata. Konečně sedlský lid.
Hrabě a hraběnka posaději se. Mládež zůstane před nimi slát. Pak zpívá chorus.
My vás ochotně pozdravujem A vám své srdce obetujem Jakožto naší vrchnosti.
O přijmete naše vítání, Neb jsme vaši věrní poddaní. A ctíme vás s upřímností.
Prvni děvče s věncem (k hraběnce). Tento sem vám věnec uvila, Budte dobrý a jej vemte, Ne bych s kvítím vás okrášlila, Jen na nás nezapomeňte. Nechť tisíc kvítí v sazenicích Každý rok v květu zahyne, Jen když krása na vašich lících Ve sta letech nepomine.
První chlapec (k hrabě«) s ovčičkou. Tak jak ovce slouhu svého Miluje a za stráž jeho Jemu mléka a vlnu dává, By jí zase chutnala tráva: Tak my budem v mysli naší Dle vůle vaši se chovati, A chcem s radostí vám vše dáti, Neb jsme pod ochranou vaši.
Druhý chlapec (k hraběnce) s medem. O kyž by ste náš med přijala, Obvaz pilnosti a práce. Snášely ho včely sladce, Kdežto královna panovala. O kýž s naši prácí skrovnou Mužem se včelám vyrovnati, Skrz věrnost světu dokázati, Že jste vy naší královnou.
Druhé děvče (k hraběti) s talířem mouky.
Můj otec, jenž se chce ukrýti, Moukou ten talíř naplnil, By moh přes rok kaši vařiti A tak svou povinnost splnil.
O jak se budete radovat, Když přijde na svět princ mladý, U jeho kolíbky chceme zpívat, K nebi zvedat hlas svůj slabý.
Chorus.
My vás ochotně pozdravujem A vám své srdce obetujem,
Jakožto naši vrchnosti. O přijmete naše vítání, Neb.jsme vaší věrní poddáni,
A ctíme vás s upřímností.
(Zástup v přede"šlém pořádku odejde.)
Hrabě. Nu co tomu říkají? (k hraběnce.) Hraběnka. Mně se zdá, kdo cistou radost miluje, ten ji musí ťam hledat, kde ctnost a sprostnost přebývá.
Finale.
Hrabě. Nejen u velikých pánů Čistá rozkoš přebývá, Kdež pijou víno ze džbánů, Ctnost bez vinny nebývá. Zde však u sedláků sprostných Veselí mužem býti, Mezi množstvím děvčat
ctnostných Mužem rozkoš svou míti.
Chorus. Neb tu kde jest ctnost a
sprostnost,
Jest jen pravá spokojenost.
Hraběnka. Když potom který z města
host,
Zde svou radost nemívá, A na krásnou přirozenost Bez pohnuti se dívá, Ten ať radč hned odtud
zas jde.
Byť k nebi hlavu zvedal, Svou radost on zde nenajde, To — že ho tu nehledal.
Chorus. Neb tu kde jest ctnost a
sprostnost atd.
Bartoň. Každý chudý se narodil,
V tom jsme si tenkrát rovní,
| 
