Pověra o zažehnávání požáru v XVI. století.

V archivu Třeboňském chová se rukopis, obsahující rodinné listiny a paměti rodiny Peldřimovských. Jan Peldřimovský z Vyskočic byl od r. 1585 písařem v komoře české a rychle postupoval v hodnostech, až se stal sekretářem. Od direktorské vlády bylo mu povoleno, aby změnil příjmení a ón vynechav přídomek Peldřimovský, psal se pouze Jan z Vyskočic. Pravděpodobno, že si Peldřimovský hned od počátku svého veřejného působení činil zápisy, týkající se po většině vlastní jeho genealogie. V první části rukopisu, kterou, jak lze souditi z rozmanitých přípisků, psal sám Peldřimovský, jsou některé zajímavé doklady pověry o zažehnávání požáru.

V rukopise tom čteme fol. 241.—242.: Proti ohni tento obyčej na Horách Kutnách se zachovává: Že mistr popravní, když pan Buoh ráčí takovou příhodu zlou připustiti, předkem musí při tom bejti a pomáhati hasiti, tak jako i jiní poctiví lidé a při tom se hází vejce nové do vohně, ponejprv od mladé slepice snesené s cedulkou v tato slova napsanou: Ve jméno otce i Syna i Ducha svatého. Jediný pane Bože v podstatě, račiž tuto příhodu nešťastnou přetrhnouti. A taková cedulka bývá napsaná mnoho časův a schována i s tím vejcem, kdyby se eo toho v rychlosti potřebovalo, aby na hotově bylo. A to, což vím, v pravdě mluvím. A takovou věc jeden každý sám udělati v nešťastné příhodě může. Než abych tomu oučinku lakovou moc přivlastňovati jměl, toho učiniti nemohu. Než tomu věřím, čemuž Pán Buoh požehná a moci propůjčí, že to prospěšné bývá. — Jich Mti páni raddy zřízené komory v království českém majíce o tom správu, že by na Brandeise nějaký ras aneb vovčák býti jměl, kterejž voheň v rychlosti uhasiti umí, ráčili jsou panu hejtmanu toho panství tehdáž panu Kašparovi z Milštejna skrze psaní poručiti, aby se na to na témž rasu vyptal a, čeho proti tomu neb jak užívá, Jich Milostem na komoru oznámil. I stalo se to skrze téhož pana hejtmana a jest teil napředpsaný spis a poznamenání Jich Milostem na komoru odeslán, kterejž sem vypsal z poznamenání rukou vlastní pana Jiřího Funka z Olivetu Jeho Milosti cis. sekretáře komory české. Stalo se toto mé poznamenání pro paměť ode mne Jana Peldřimovského v outerý po svatých Filipu a Jakubu apoštolých Páně leta etc. 1598. — Fol. 244.: Pan Žigmund Měsíček z Vejškova, Jeho Milosti Císaře Rudolfa vrchní hejtman po všech panství Jeho Milosti v království českém, v přítomnosti Jich Milostí pánův radd komory české i mne oznamoval pro voheň, když hoří a vítr že jest proti ohoni, tehdy vzíti díži, jak v ní těsto zadělávají a obrátiti ji proti ohni tomu tam, kdež hoří proti vítru. Tu že se vítr v té díži obrátí a zase na oheň že půjde, to že jest, skúsil sem při tom ohni na Hradčanech v Praze u Mouřenínů i jinde to pro pamět.