Přes svátky vánoční a velikonoční nesmí viseti prádlo na půdě, sice by prý pošel kus dobytka v tom hospodářství. (Klatovy.) Zůstane-li prádlo pověšené přes svátky vánoční, zemře prý někdo z rodiny. (Nový Bydžov.) Vyloží-li pradlena prádlo na bílení v den Nejsvětější Trojice, padnou na ně tři krvavé kapky, jež nemožno nikdy již vyprati. (Beseda učit. XIV. č. 40.)

Prádla nepřepereš, chleba nepřemísíš, zelí nepřemastíš a ženy ne-přebiješ. (Nový Bydžov.)

Komu se zdá o bílém prádle, bude stonati, kdo vidí ve snách špinavé prádlo, neujde pomluvě. (Nechanice.) Kdo zachází ve snu s prádlem, tomu zemře brzy někdo z příbuzenstva. (Starý Bydžov.)

Zajímavý a milý článek Dra. Řezníčka vzbudil ve mně ohlas krásných dob mládí tam pod Kačenčinýnai horami, v půvabném ovzduší Jiráskových povídek. Žil tam dobrý a upřímný lid, upomínající prostotou a hloubavou myslí na ruské mužíky a venkovany, jak je mistrným svým pérem zachytil Turgeněv. Mezi ním žilo dosti »lidí božích«, jimž nikdo neubližoval a žádný takový »neboh« nepoznal hladu a našel vždy třeba chatrného přístřeší.

Záliš, hrdina stejnojmenné Jiráskovy povídky, pocházel ze Stolína u Červeného Kostelce, odkud daleko do kraje, ba až do Prahy pouštěl se za obchodem známý, hovorný a bystrý pláteník téhož jména.

Do Úpice zavítal přečasto »hakovskej Honza«, postrach úpické pošty, jejíž skřínku přecpal, ba zatloukl fůrou psaní, adresovaných všem možným a nemožným potentátom a hodnostům, jež zval na veselku. Za zvuky, vyhazovanými z jeho píšťaly, táhlo se vždy hejno kluků a drobo-tiny všeho druhu. Když jsem po letech uzřel Schwaigrovy obrázky ke »krysaři hamelnskému«, tu hned vybavila se mi z nich postava »bakov-ského Honzy«.

Nejzajímavější, byl »Kábrtů Vašek« záhadným duševním životem,, lidská bytost se značnou dávkou soudnosti, jehož chápavost a duševní rozvoj zastavil se na hranici mezi věkem dětským a chlapeckým. O podobné bytosti četl jsem kdysi v Českobrodských >Našich Hlasech«. Václav Kábrt, do Petrovic příslušný, zdržoval se většinou v Úpici a byl osobou v celém okolí známou a oblíbenou. Byla to figurka, jako vystřižená z Callotovy rytiny. Když jsem Václava poznal, blížil se padesátce. Byl vzrostlý, ne příliš hubený, hlavy nepoměrně malé s vysedlými lícními kostmi. Obličej zdravé barvy byl tu a tam pokryt několika nesnaěle vyrážejícími vousisky, na hlavě rostly řídké měkké vlasy polo rusé, polo-