Svatba na Slovensku.

Sotva že učinil mladík zadost své povinnosti vojenské, hledí ho rodiče co nejdříve oženit a ty jeho tolky, stryny, ujčiny, krstné matky a t. d. znají taky pořádně nahovárat (namlouvat), myslím, že v tom svým sestrám v Čechách a na Moravě v ničem neustoupí. Jinochovi ženitba taky není proti mysli, s děvčetem se brzy smluví a jeho-li i její rodiče s tím souhlasili, zavolá si starejšího (svědka) a s ním jde jednoho večera k své vyvolené na konání.

Vstupujíce do příbytku »vinšuje starejší«, stoje ve dveřích: »Slovutní, mudrí a opatorní páni priatelí nám velmi považitedlní. Muž Jeroným,, uôiťel cirkve katolíckej, keď počul o zdraví svých úprimných a milých priatelov, veliké z toho potešenie a radost mal; tak aj my, vkráčajúcí poriadne do příbytku tohoto, vyhladávajúcí lásky Vaše se všemi domácími v dobrom zdraví postavených, úprimne sa z toho radujeme, prosiace Pána Boha a jeho drahú Velebnosť, aby on sám ráčil zostávať s nami po všetké dny života nášho, vo vecoch jak duchovných, tak aj tělesných. Dielo pak to, které jsme ve jménu Jeho začali konať, aby aj dokonané bolo. Po priaci pak vozdajšej vinšujeme všetkým odpočinutia večnó. Amen«.

Hospodář za toto pozdravení, které i při svatbě před každým vstoupením do příbytku, ať už nevěsty nebo ženicha, opakováno bývá, poděkuje, načež zas starejší prosí, »aby jim, pocestným ladom z ďalekých krajin přišlých, hospodu propůjčit ráčili« a dále, >aby reči, ktoré by boly Pánu Bohu milé a jim užitočné, slobodne hovoriť dopustili«.

Teď teprv, když gazda (hospodář) delší řeči dá, co se týče hospody (bytu) i řeči, své svolení, začne starejší, taky pýtač zvaný, o ruku dcery pro »tohože poctivého mláďenca« žádat, začínaje slovy: »Čítám a nachádzam v prvej knihe Mojžišovej 1. a 2. kapitola, že na počiatku stvoril Boh svet« a t. d. až o stvoření Evy a končí: *A tak, protože Boh všemohúci ukázat ráčil našemu pánu principálovi N. N., poctivému mláďenei, jeho opatrnosti dceru na ten čas poctivú pannu v príbytku tomto, prosíme teda, aby jste nám ju včul k rukám našim oddali a na dlhých řečách nedržali. Což ;tj veríme, že prosbu našu vyplnit ráčíte.«

Gazda odpovídá taktéž slovy písma sv., na svatby se vztahujícími, a dává své svolení slovy: »A tak už na žiadost Vašu náležitě Vám j u oddáváme, amen«, a žádaje, by přijali ten dar koláčů, které jim »mladice« obětuje, posilnili se na dalekou cestu a zároveň poznali, že byla pracovitá a zahálejíc chleba nejedla. Pozvání, po malém zdráhání, bývá přijato a kolující pohárček hriatého rozváže brzo i nastávajícímu ženichovi jazyk, neboť dosavád byl jen mlčky poslouchal.

Zde dlužno i hriatému několik slov věnovati. Hriató je upáleným cukrem osladená a na hnědo zbarvená kořalka, páleno tu zvaná. Toto ale je životní elixír Slováka, jeho nevyhnutedlná potreba při krtinách i pohřebě, při shledání i loučení, při svatbě i hostině, při koupi i prodeji, je bohatá šachta pro žida krčmáře a mnohému sedláku hrozící záhuba.