Nedlouho po konaní bývá oddávaní, k němuž bývají pozváni všichni strýci a stryny (otcovi bratři se ženami), ujci a újčiny (matčini bralři a jejich ženy), totky a svaky (muži sester matky neb otce), krstné rodiče (kmotři), krítné (oněch dětí) bratia, sestry, nevěsty (švagrové) a t. d., a sice, kolik příbuzných pozve si ženich na oddávání, tolik si jich smi i nevěsta na svatbu povolat.

Zvát je povinností dražbovou, který provázen je ženichem, maje v ruce co odznak své hodnosti pevnou hůl a za kloboukem perko, volá na oddávání následovně: »Pristúpili jsme do vášho poctivého príbytku, službu odkazujúci od vážnej a poctivej panny N. N. Zaumienila si ona svój stav pannenský změnit a do stavu manželského stúpiť. Tak ale jak jednému každému známo, němóžú sa také veci bez některých múdrých a opatorných ludí vykonat, ale s přítomnýma luďma a s priatelma«. Na toto pozvání se v určitou neděli večer všichni shromáždí v bytě mladé snoubenky, kteráž se však ještě v komoře oblíká a namísto ní tam zatím přijde »stará paní«, mající na hlavě sito, na zádách v uzel svázané polštáře a v nich z každé strany po jedné čižmě, zahalená velkým ubrusem a hádá i vadí se s oddancem (snoubencem), že ona je už dávno jeho vyvolenou, že jí nesmí zanechat, že se nedá odehnat, a on zas se musí bránit, vymlouvat a konečně několika kr. vyplatit. Když odejde, přivede družba oddanicu a družička přinese pérka, které družba přítomným zde mužským rozdává a pro družičku po groši za ně na talíř vybírá. První dostane ženich, jenž pak své snoubence podá ruku a starejší jim »vinšuje« slovy: »Tak něch vám je na pomoci Boh Otec, Syn, i Duch sv.«

Při oddávání se taky ujedná »záväzok« od 5 až po 50 fl. pro případ, kdyby on neb ona před svatbou daný slib zrušila. Druhého dne jde nevěsta k nastávající svogruši (tchýni) s výsluhou, nese jí totiž osúchy (koláče) a láhev hriatého, za co od ní dostane několik krejcarů, čepec.

Některý den po, nebo i před prvními ohláškami, chodí mladá snoubenka doprovázená jsouc starší ženou, po oddanici; putujíc od domu k domu přednáší tato všude svou prosbu: »Přišly jsme Vás poníženě prosit, aby jste neopúšťali túto chudobnú oddanicu, z čoho Vám Pán Boh požehnal.« Že často bývá »chudobná oddanica« mnohem bohatší než ti, co od nich žebrá, to nevadí. Obyčejně dostanou žito a pšenici, ale i penězi, brambory, fizuli, mrkví, ano i křenem nepohrdnou. Něco z tých darů obdrží ona žena co oddaniei doprovází, zbývající ale obilí dává se semleti a ve čtvrtek před svatbou peče se z té mouky radostník, to jest, 60 až 80 cm dlouhý, 30—50 cm široký, asi 10 cm vysoký, vším kořením okořeněný a rozmanitými, z těsta upletenými figurkami ozdobený koláč. Mimo toho velikého upeče se i jeden nebo dva menší radostníky, makové rožky (rohlíky) a calty pletené, jako naše štědrovnice. Někde upečou nejdřív »pobehaj«, nevelkou placku, z níž nevěsta svým sestrám a kamarádkám po kousku odlomit dává, by se tyto taky brzo vdaly. Někde putuje »pobehaj« po celé vesnici. I pentle nebo tkanička, jíž nevěsta při pečení »radostníka« ve »vrkoči« zapletenou má, přináší prý štěstí; obyčejně ji dostává družička, když při čepčení mladé žínce vypletena bývá.