a proto mají jí tolik druhů, jako: Hovězí, beraní, husí, slepičí, kachní a mimo masitých ještě i vodové. Maso na stole starejší rozděluje, polévky, kaše krupičná a nudle jedí se ze společných hliněných mís lžícemi. Talíře, vidličky a nože k tomu nepotřebují.

Po snídani vrátí se nevěsta ještě jednou domů, vyprovázená družičkami, které zpívají smutné táhlé písně. Píseň:

je ta nejobyčejnější.

»Mladý z ať« si ale zaopatří zatím vozy a s muzikou, výskotem a hlukem jede si pro ženu, ovšem doprovázen všemi hosty. Nějakou chvíli se tam při koláčích a hriatom zdržejí, starejší za všechno pořádně poděkuje a už vynášejí malovanou truhlu, v níž všechna mohovitost nevěstina uložena, na vůz. Ale těžší je dostat peřiny! Jsou v komoře a vchod do ní je přísně střežen třemi ženami, které předouce si zpívají:

Družba prosí i hádá se s nimi a všemožnými uskoky hledí se dostať do komory (t. k. p. převlíkne se za ženskou), ale vše darmo, musí se jen pěkně »zjednat« a 20 k. za peřiny zaplatit, pak může si jít pro ně.

Když již vše na vůz naloženo, pokyne starejší mladomanželům, by poklekli před rodiče, kteří v prostřed jizby na lavici usednou, a »odpýtali«, jak on jim předříkávat bude. »Odpytování« je ten nejdůležitější úkol starejšího a největší čest a chvála proň, umí-li »odpytovat« tak dojemně, že se všechny ženy rozpláčou.

Pak už ale sedají do vozů, mladomanžela do předního, při čsmž družičky zpívají:

a skládají truhlu, peřiny, by je zanesli do nového domova; syn, přiveda rodičům dceru, odpytuje je i s ní podobně jako před chvílí rodiče její, ale jen několika slovy, načež svogruša (tchýně) ještě s několika staršími ženami zavede nevěstu do komory, by ji čepčili. Tu jí sejmou těžkou partu, odstřihnou vlasy a »zavijú« do čepce. Tu si také oblékne ženich košili, již mu ona byla ušila, a nevěsta obuje čižmy (boty), které jí on koupil. Rozmarinový vínek s party schová si mladý manžel, neboť kousek z něho uvařený do nápoje pro onemocnělý dobytek uzdraví. Pentle pak nevěsta rozdá družičkám, sestrám, kamarádkám.