Nejjemnější plátýnko byla vejražka; tou procházela mouka zcela jemná. O něco hrubší slula polovejražka na mouku »dotahovanou«, ještě hrubší žitná, pak chlebová, a nejhrubší špagátová na kroupy a první sypání. Co do šířky bylo 6, 8 a 12 palcové. Štůčka měřila 24 lokte a stála v posledních dobách 6 zl., loket 25 kr. stříbra.

Do svátečně upravené mistrovy dílny přicházívali v neděli handl í ř i pro zboží hotové; koupivše je roznášeli je po mlýnech s naloženými ranci na zádech. Rozprodávalo-li se na lokte, zaplatil mlynář za loket 30 kr. i více. Handlíři pocházeli z Loučimi, Smolová, Orlovi c, Kdyně (Aug. Šperl, Kauer, Šiman, Jehlík, Rohouš, Fořt, Kubíček, Novotný, Kašpar Haas, Jak. Veber, Vilimec), z Hlubokého (Černý), z Hřichovic (Černý), z Mraková (Klenda). Někdy sám mistr pustil se s tlumokem do světa.

Mlynáři z Cech, Moravy i Rakous obchodovali s našimi mistry. Nejvíce šlo plátýnka do mlýna Červeného, Beňóvského, Nového, Dolan-ského, Malechovského, Koruno-Pořičského, Přeštického a Blovického. Přímo posílal mistr zboží v bednách do Lince. Kromě Kdyně byli plátýnkáři také v Tachově, Uhrách, později v Linci. Uherské zboží bylo hrubší, s nepravidelnými čtverečky a tedy lacinější.

Výdělek mistra, pokud se vlna kemlovala, býval dosti slušný. Měl-li jednoho tovaryše, vydělal tolik, co tovaryš ; měl-li čtyři tovaryše, vydělal týdně 12 zl. Když pak nastala vlna mašinová, přijmy mistrovy se zmenšily. Jen někde býval zemák na denním pořádku. Vrstevnatě uložené,, žluťoučké mozoly na kloubech všech prstů nasvědčovaly, že dobří ti lidé v potu tváři svého chleba dobývali.

Nejzámožnější mistři, pokud paměť sahá, byli (počátkem 19. stol.) F. Baar (»u Ferdíků«, nyní hostinec Lommrův v Kozím rynku), kde prý stříbrňáky měřili na mírky, potom Jan Holub (»u Fridrichů«, blíže-kašny v Ryzmb. ul.), kde prý při obědě kusy masa pod stůl házeli. Jména Frajů, Fořtů, Váchalů, Rutků, Baumanů, Hvězdu, Vebrů, Kohoutů, Maršálků, Holubů, Ševčiků, Skokanů, Housarů podnes připomínají někdejší mistry průmyslu plátýnkářského.

Všichni plátýnkáři tvořili spolek — cech, jehož předními členy byli starší mistr jako předseda, pak přísedící a mladší mistr. 0 posvíeenském pondělku odbývali v hostinci (»u Frajů«) nebo u staršího mistra valnou hromadu. Funkcí mladšího mistra bylo, všechny mistry obejíti a ke schůzi pozvali. Mistři sešli se ráno u staršího mistra, odkud šlo se do kostela na výroční mši. Po mši shromáždili se někdy u staršího mistra, někdy v hostinci, kde se konala valná hromada čili j o r t o k. Sem dostavili se zároveň tovaryši a učedníci. Tovaryšům dávalo se zde »za přijmutí«, učňům »za vyučenou«. Zde přednášely se stížnosti na mistry, kteří řemeslo kazili a tu jim domlouváno, zde konány rozhovory o snazším odbytku zboží. Tovaryš dovedný s vlastní domácností mohl se tu státi (za výkupné 35—40 zl. šajnů) mistrem; učeň po 2—3 letem učení dostal tu »za vyučenou« a povýšen za výkupné 12 zl. šajnů na tovaryše.. Kdo chtěl býti učněm, dal 6 zl. šajnů. Jiných příjmů nebývalo. Z vý-