těžku zaplatilo se mladšímu mistru za pochůzky, knězi za mši, podpora schudlému mistru a za věci k pohřbu potřebné. Zbytek se propil a hody trvaly do večera.

Uprostřed hodovního stolu stál cínový kalich, vilkum zvaný, na dva mázy veliký, s cínovou přikrývkou. Pívali z něho nejprve mistři na přivítanou »vilkum«, od čehož jméno jeho. Odznakem cechu byla korouhev s obrazem sv. Anny, předoucí u kolovrátku. Spolek měl také cechovní knihu, ve které různá cechovní privilegia byla zapsaná.

Zima přišla s dlouhými večery a v chatách zachumelených scházívali se v neděli sousedé plátýnkáři. Mnozí byli znamenitými vyprávěči pohádek, sršících příhod, pravdivých i smyšlených. Co nového handlíři na svých potulkách nasbírali, zvláště po mlýnských šalandách, to doma zase k dobrému dávali. Často předčítal lepší čtenář oblíbené kroniky »o krásné Meluzině«, »Jenovefě«, »Bruncvíku«, »o knížeti českém Štil-frýdovi a jeho synu Bruncvíkovi«. Později přišly na řadu handlířem Augustinem Sperlem ze světa přinesené spisy Šmídovy a Nieritzovy. Panstvo čítalo Bohemii, Erinnerungen, Kranz a škola ještě měla nápis : Schule.

Ale již zjevovaly se červánky nové doby. Duši tisíců počala zajímati idea konštituční, parlamentní a brzy tam na táborech u zřícenin Ryzmberských zahlaholila z úst mládeže naše >Hej Slované« a všecko čekalo na toužený zásvit lepší doby. Plátýnkáři, kam Jste se poděli? . . .

R o ž e ň. Když ještě nebylo nynějších kamen a ploten, pekla se drůbež na hostiny a jiné trachty na rožni. Rožeň byla dlouhá železná špice jako dlouhý, úzký kord, na jednom konci klikou opatřená. Později, aby se nemusilo stále . klikou pohýbati, byl zřízen důmyslný stroj, který po natažení klikou samočinně rychleji neb pomaleji pohýbal. Stroj byl v komíně, nahoře přes kladku šel řetěz. Na >kord« se husa, kachna a jiná havěť drůbežní napíchla. Rožeň pak dal se na kozlíky a rožněm se pak po straně točilo (aby plápol pečeni nedosáhl a nespálil, chvílemi se pečeně pomastila. Pečeně takto pečená bývala prý velice chutná. Dotyčný buben, stroj, byl dosti podobný stroji hodinovému.

Jaká bývala kamna a jaké topení vnich? Dříve dříví bylo skoro až i metr dlouhé, to však se neštípalo na drobné kusy, přeřezáno nebylo na několik kusů, nýbrž rozštípalo se na tenké dlouhé kusy. Dle délky dříví mívala kamna šířku, poněvadž se celé štípanky do kamen přikládaly. Kamna stávala ve světnici a mívala skoro dva lokte (i více) vysoký krk až k ústům peci, do nichž se z kuchyně topívalo. Dříví se kla_dlo do pece vidlicemi, jimiž se k ohni i hrnce stavěly. Smykalo se vidlicemi po 1/2 šikmého polena. Nad ústy pece býval capouch. Ústa se po všem topení a vaření zandávala velkým plosklým kamenem. Stávalo