Předchozí 0471 Následující
str. 448

křemínků. Než chytré hlavy věděly si pomoci. Nebylo-li možná rozkřesati, musilo se do jiného stavení s lucernou pro oheň, kde již se kouřilo z komína. Asi před 10 lety viděl jsem ještě jednoho myslivce z Moravy, který povídal, že se křesání již nevzdá.

V jedné vesnici nedaleko Miloína, ušetřili před lety něco obecních peněz a ustanovili se na tom, aby za peníze koupili na tamější vesnickou kapli hodiny. Rychtář byl vyslán do Prahy, aby nějaké hodiny koupil. Když chodil sem tam po Praze, přišel k němu muž, pozdravil ho, a dal se s ním do řeči. Když se rychtář svěřil, že by rád hodiny koupil na věž, pravil mu cizí muž: »Hodiny chcete koupiti? Zrovna takové vám mohu prodati. Stroj je celý v pořádku, co schází, můžete si nechat doma udělat. Ciferník vám zhotoví a vymaluje stolař kterýkoliv, a rafičky vám zdělá zámečník. Pojďte se mnou a podívejte se na ně.« Rychtář šel s mužem a stroj koupil. Když přijel s tím rychtář domů, zavítal hned druhého dne s tím »pokladem« k faráři a pověděl mu s radostí nemalou, jak výhodně koupil, Ale jaké bylo překvapení faráře, když stroj rozbednili, a zvolal: »0 vy chytrý člověče! Což jsou to hodiny? Vždyť je to stroj na pečení, na otáčení rožně!« I lid si tropí žerty z toho, jak rychle se zapomíná, co bývávalo, bývávalo.....

Josef Sedláček:

Sedlák čerta napálil.

Lid bojí se velmi čerta, ano dříve bával se i slovo »čert« vysloviti, / opisuje je rozličnými způsoby. Místo čert, říkávalo se: čechmant, čermant, ten černej, zlej duch, a vyslovil-li kdo »čert«, neopominul nikdy říci nejprv: »Pambu rač chránit.« A přece byl čert nejméně nebepezčný druh pekelníků. Jména dalších dvou byla mezi lidem zřídka vyslovena, jen s kazatelny se jimi hrozívalo. Se satanem a s ďáblem nebylo žertů, ale hloupější obou byl čert, byl často od lidí ošizen.

Nejčastěji na čerta vyzráli kováři, pak vojáci, jak to pověsti mezi lidem dotvrzují. Ano i baby se čert bál, protože dovedla svorné manžely rozvadit, což on dokázati s to nebyl, takže jí slíbenou za to odměnu, nové střevíce, na hůlce podával, boje se, že by ho za ruku uchopila.

Jednou se nabízel čert sedlákovi, že bude s ním hospodařit a o úrodu, že se budou dělit na polovic. Sedlák přivolil, očekávaje původem čerta hojnou sklizeň. Když dozrálo obilí, šli žít. Sedlák zvolil si nejprv a sice polovici vrchní. Když poželi, odvezl si sedlák obilí do stodoly, čertovi zbylo strniště. Na to šli trhat řípu. Čert poučen škodou při první sklizni, volil teď napřed a sice polovičku vrchní. Dostal nať, sedlák pak řípu. Čerta to mrzelo, že byl opět napálen, vymínil si při příští sklizni polovičku spodní. I šli sklízet zelí. Sedlák si uřezal hlávky, čertu zbyly košťály. Když pak šli kopat brambory, volil opět čert, aby škodě ušel, napřed a vzal si polovici vrchní, nať, sedláku zbyly brambory. Tak byl čert pokaždé ošizen. (Z Předbořic, vyprávěl J. Poďliska.)


Předchozí   Následující