Kranz s nimi mluvil česky. Prohlásili tehdy ústy Vejprachtického, že mnozí z nich nerozumějí ani slovu německému a přece že by chtěli se svým kazatelem si pohovořiti. Tehdy prohlásil kazatel Šternberk: Máte přece na Jakubovi Jelínkovi dosti; jeť rozený Čech, může vám vše jasně a podrobně sděliti a vysvětliti a německá kázání dostáváte vždy v překladu. Geho si přejete tedy více? Onemocněli jste a na čtyři léta trvá již tato vaše nemoc ... A Kranz namítal, že neumí ještě dosti česky, aby mohl srozumitelně s církví hovořit. Nechci se tím omlouvati, pravil, že česká řeč jest těžká, ale chuti k učení mi schází. Je totiž v obci pramálo pravého společenského ducha kázně, málo jednomyslnosti a málo smyslu pro poslušnost. Když jsem k nim v radě mluvil a když jsem na jisto věděl, že všemu dobře rozumějí, poněvadž jim to bratr Jakub Jelínek správně přeložil, pozoroval jsem, že k pouhým stěnám mluvím ... Žádosti Čechů nebylo proto vyhověno, čímž se ovšem nedali odstrašiti, jak opětovné ústní přednesy i písemné připisy ukazují.

Ondřej a Jakub Pitmanové pocházeli bezpochyby z rodiny Jana Pitmana, o němž nám rukopisný Běh života bratří a sester z let 1760-9 obšírně vypravuje.*) Zemřel v Rixdorfu 13. února 1769 a »dočekal 58 vnuků a 15 pravnuků, takže všechněch pozůstalých, kteří k jeho rodině přináleželi, i zeťové a nevěsty, bylo pospolu 99 duší.«

Janásek (Janoušek?) byl asi spřízněný s Václavem Janáskem, o jehož osudech nám taktéž Běh života bratří některé zprávy zanechal. Narozený r. 1675 v Heřmanicích byl od mládí veden k bázni Boží. Poněvadž jeho rodiče na to veliké pronásledování, když bratří a protestanti ze země české vyhnáni, dobrou památku měli, slýchával od nich tu a tam některé dobré slovíčko a také o prvních bratrských časích, kdy ještě svoboda svědomí v Čechách byla. Tím vším vzešlo v jeho srdci nějaké světlo a poznání, že byl o své spasení velice pečlivý a přidržoval se tovaryšů, kteří se společně shromažďovali . a zpěvem a slovem Božím se vzdělávali, neboť toho času ještě mnoho upřímných lidí v Čechách zůstávalo. Roku 1733 odešel do Lužice, kde zakoušel velikou bídu. Odtud obrátil se do Rixdorfu, kde se trvale usadil.

Z Dušků nacházejí se v Rixdorfu Jiří Dušek, narozený v Čermné, jenž r. 1741 odešel s rodiči z Čech a r. 1743 přišel do Rixdorfu; dále Jan Dušek, narozený taktéž v Čermné (1736), přišedší do Rixdorfu taktéž roku 1743, bezpochyby bratr Jiřího; dále Kateřina Dušková, narozená v Čermné r. 1709, přišedší r. 1746 do Gerlachsheimu, odkud se vystěhovala do Rixdorfu.

Z Marešů vystupují v Rixdorfu Pavel, syn Martina Mareše, narozený r. 1741 v Čermné, jehož rodiče se r. 1743 do Rixdorfu přestěhovali; dále Kateřina Marešová, přišedší do Rixdorfu r. 1750.

Z Hůlku přišla do Rixdorfu r. 1756 Marie Hůlková, narozená r. 1721 v Dvakočovicích.