Kázeň upadala a nařízení kollegia nepomáhala. Dává tomu výraz schůze 15. dubna 1793, kde si členové stěžovali, že vůbec bylo pozorováno, že na první lásce, sprostnosti, upřímnosti a horlivosti převelmi schází, což se také i ve shromážděních církevních spatřuje, když toho pokrmu duší tak málo žádostivě bývá hledáno . . .

Toť malá ukázka ze zachovaného protokolu kollegia dohlédačů bývalé české církve v Rixdorfě.

Od roku 1837 až do roku 1846 pořádány bývaly v České Skalici tak zvané »jiřinkové slavnosti«. Spočívaly v tom, že každoročně v měsíci září byla zde konána výstava Jiřinek v královéhradeckém kraji vůbec a na Skalicku zvláště ze semenáčů vypěstovaných, z nichž uznané za nejkrásnější dostávaly ceny. Výstavy ty odbývaly se ve Skaličce, vsi to od města České Skalice jenom řekou Úpou oddělené, v sále tehdy proslulého hostince »u bílého Ira«, jenž náležel Josefu Steidlerovi. Výstavě, na niž sjížděli se všichni přátelé a pěstitelé květin z hradeckého kraje a z Kladska, následovala hostina a potom večer ples. »Jiřinkové slavnosti« těšívaly se veliké oblibě, tak že některé tehdejší české i zahraniční listy přinášely o nich nadšené zprávy.

Na český lid na Skalicku i v celém hradeckém kraji, protože kde kdo se zvědavostí a účastí je sledoval, měly patrně zušlechťující vliv. Budily a vychovaly v něm trvalou lásku ku pěstování květin, která se tam doposud jeví. Po padesáte let byly na zahradách stopy a vlivy zašlých »jiřinkových slavností« zřejmé. V srpnu a v září všude bylo viděti milé ty podzimní růže kvésti.

Dnes slavnosti ty náležejí vzdálené minulosti. Účastníci jejich již úplně vymřeli, pamětníci pak jeden za druhým mizí. »Jiřinkové slavnosti« začínají býti předmětem kulturních pojednání a historických úvah. V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století jako chlapec a jinoch slýchal jsem o nich vyprávěti jejich účastníky, měl jsem často příležitost poslouchati také o hlavních jejich pořadatelích. Na základě těchto sdělení a na základě zpráv »o jiřinkových slavnostech«, do pamětních knih na Skalicku zapsaných, a pak dle aktů z archivu rodiny Steidlerovy, jež mně laskavě k nahlédnutí zapůjčil dávný můj přítel p. Karel Pýro, c. k. vrchní poštmistr v České Skalici, umím pověděti některé podrobnosti k dějinám této zvláštní a zajímavé slavnosti. Zejména pokud se týkají zapomenutých a nejvíce a nejplatněji při nich zúčastněných osob. Také budova, kde se konávaly, zasluhuje vylíčení.