Rotter. Zvláštním pak milovníkem a věrným hostem hostince »u bílého lva« ve Skaličce býval slavný český historik a univ. profesor Václav Vladivoj rytíř Tomek. Na každoročních cestách z Prahy do Police na prázdniny a zpátky pravidelně »u Steidlera« spával, nebo alespoň obědoval a ve příležitosti jeho cestoval. Pilně si do svých zápisků zaznamenával, kdykoliv se »u Steidlera« stavil a jak si hostince toho vážil svědčí, že ve svých knihách »Paměti z mého života« přesně uvedl, kdykoliv »u Steidlera« bytoval nebo jedl. Bylo to více než dvacetkráte, tak byl se Steidlerem spokojen.

Avšak všecko na světě má svůj čas slávy i zániku. Toho dožil se také po třicet let nejslavnější hostinec ve hradeckém kraji. Roku 1856 přišli do České Skalice inženýři, aby kolem ní vyměřili trať pro železnou dráhu z Josefova na Svatoňoviee a Trutnov. Brzy potom započato s její stavbou. Následků toho pro svůj hostinec se Josef Steidler nedočkal, zemřev dne 23. března 1859 v 71. roce svého věku. Byl želen a litován každým, kdo ho znali. Jako neúnavný podnikatel zaměstnával celé řady lidu podniky svými, zejména výtečným hostincem přivodil do Skalice hojný příliv peněz a různého výdělku a v jeho hostinci obživovalo se stále mnoho chuďasů a darmo posíleno bylo mnoho potřebných a churavýeh. Práce a podniky jeho života dlouho byly pro Skalici živým pramenem zisku a ruka jeho byla vždy štědrá a srdce uznalé. Byl to muž svépomoci, příklad, kam pilný, přičinlivý, podnikavý a správný člověk může v životě svém z nejnepatrnějších počátků dospěti. Do Skalický přišel jako vandrovní a při jeho smrti páčila se cena jeho majetnosti na 50.000 zl, na onu dobu a v onom kraji skutečné to bohatství. A co dobrého vykonal a kolik dobrodiní ve svém životě prokázal!

Hostinec jeho >u bílého lva« ve Skaličce a hospodářství v České Skalici převzal po něm r. 1834 rodilý syn jeho Václav Steidler, diplomovaný zvěrolékař a muž ušlechtilý a lidumil vzácný. Ten pak záhy ucítil vlivy nové jihoseveroněmecké spojovací dráhy, která počátkem let šedesátých zahájila dopravu z Josefova do Svatoňovic. Odňala totiž pražsko-vratislavské silnici polovici cestujících v kočárech, formanů potom ubývalo a pěší pocestní úplně vymizeli. Ale přes to silnice kolem hostince »u bílého lva« ve Skaličce byla ještě živá. Z Josefova přece jezdilo a vozilo se po nápravě na Náchod a do Kladska, ač většina cestujících a zboží tam směřující šla již na nádraží skalické.

Když však r. 1876 začalo se jezditi po odbočce trati společnosti státních drah z Chocně přes Náchod do Halbstatu a dále na Vratislav, císařská silnice z Jaroměře do Skalice bývalého svého ruchu a života úplně pozbyla a tím ubylo také hostů hostinci »u bílého lva« ve Skaličce, jehož vydržování se za nových poměrů, kdy jídelna, hostinské pokoje i maštale zůstávaly prázdné, nevyplácelo. Proto Václav Steidler okolnostmi těmito nucen byl věnovati se výhradně svému polnímu hospodářství a své zvěrolékařské praxi. A když se nikdo domácí na nevýnosný hostinec »u bílého lva« jako kupec nehlásil, nucen byl prodati jej tomu, kdo se po něm ptal a zaplatiti jej mohl.