str. 19
Náhrobní nápisy ze hřbitova Pouchovského.
Země drahá milovaná česká, klenote ty nejvzácnější náš, krev že ve mně vřela vlastenecká, jak mé tělo jemně přikrýváš!
Že sem jazykem i skutkem, citem oslavě tvé byl vždy věnován, za to jsi mi utěšeným bytem, až mne všeho živobytí Pán zavolá k mé neskonalé slasti do té pravé nadehvězdné vlasti!
Matko lásky plná, otče drahý! Vy, jenž nad rovem mým kvílíte, očí vašich přežalostné vlahy krůpějemi hrob můj rosíte : neplačte mne! duch můj s nebes lůnu okovů prost trudné časnosti, na práh zlatý nejvyššího trůnu modlitbu tu klade s vroucností.
|
(Straníkovi.)
Bůh ho z toho světa v prostřed jeho léta choti, dítkám vzal, jež on miloval, slze tváře rosí, oni nebe prosí, by s nim spojeni byli v skončení.
|
Bůh podaje jim v číši vezdejších trpkostí,
povolal je rychle v sídlo věčných radostí.
(Manželi a otci.')
|
Bůh mne časně z světa toho pryč od vás vzal; však co z toho? Mne mých zbavil bolestí, vás — obhájí milostí. Však zas tebe, máti, choti, uzřím v nebi i svůj plod.
(Manželi a otci.)
|
Chci vás, otče, matko, ještě v hrobě ctíti, s vámi též i tam chci účastenství míti, odpočívejtež v tichém hrobě, až nás tu i tam Bůh opět svede k sobě. (Dítě rodičům.)
|
Dívko! tu na jejím tichém hrobě stůj, zde že není pravá vlast tvá, pamatuj; v květu stáří tvůrce na tě zavolá, anjel duši tvou ku soudu odevzdá.
(Dívce.)
|
Ježíš volá: »Přijď za mnou,« nechciť se mu já zapříti; ač vichřice zrnitá mnou, avšak já chci za ním jíti. O sladkých slov! když Pán di: >Milá duše, za mnou jdi.«
Bože! života i smrti jsi ty všemohoucí pán, Tobě do vší budoucnosti jasný vzhled a zrak jest dán !
Svěřil si nám milé dítky na kratičký jenom čas, a jen outlé ještě kvítky volí svatou vzals je zas.
Pane, lékem balsamovým útěchu nám v srdce vlej, a rozencům milovaným nebeskou svou slávu přej.
Když pak bude v tvé libosti nás i z toho světa vzít, dejž nám u tě na věčnosti radostně se s nimi sjít.
(Rodiče dítkám.
|
Choti, otče, budiž tobě pokoj svatý v tichém hrobě, vezmi v slávě nebeské mzdu své lásky otcovské.
(Manželi a otci.)
|
Spíš sen libě v lůžku temném, až Pán duchů anjelských, přijda soudit v rouše leskném, přijme tě do počtu svých.
Dejž mu zpočinutí sladce, spasiteli, ve hrobě: Tobě i Tvé svaté matce v chrámě sloužil hotově. S chotí drahou ve svornosti přes 50 roků žil, dítky Bohu k slávě, k cnosti, světu v prospěch vypěstil. Ti mu památku tu vděčně dali s hořem stavěti, těšíce se, tam že věčně spláčou v jeho objetí.
(Učiteli.)
|
|
|
