Z ostatní tvorby Vackovy zobecněly téměř beze změn: Přicházím přímo z Moravy, V Čechách tam já jsem zrozena a Kde můj je kraj?

Ještě dosud tu a tam zaslechneme z úst starších lidí Vackovy písně, ale mladší generace nepěje je již ; vytlačily je hlavně písně kramářské.

Josef Krasoslav Chmelenský, přispívatel a redaktor prvních dvou ročníků »Věnce« a později literární jeho přílohy »Kytka«, byl skladatelem milostné lyriky směru anakreontického, ta však mezi lidem došla velmi malého ohlasu. Ze spousty jeho básní zlidověly dvě. Nejrozšířenější jest »Růže Tetínská«, (Nad Berounkou pod Teti nem), která otiskována bývá téměř ve všech sbírkách písní národních,. a došla všeobecné známosti. Žádná snad píseň netěší se stále takové oblibě, jako právě tato. O vzniku jejím vypravuje se ve stati »O původu písně Nad Berounkou pod Tetínem« v Komenském 1875, L, str. 14. Ve znění lidovém není úchylek od textu původního. Nápěv považován jest za skladbu J. Vorla, ale není totožný s tím, jejž otiskl ve Věnci roku 1837 na str. 61.

Mimo tuto skladbu zlidověla taky píseň »Chodníček lásky«, (Pěkně na chodníček svítil mi měsíček) s nápěvem od Jos. Geis-lera. Uveřejněna byla ve Věnci na rok 1839, str. 6.

Ghmelenskému do Věnce i Kytky přispíval též Fr. B. Trojan, od něhož dosud se zpívá »Dívka ze mlejna«. (Jsem já švarná dívka z mlejna.) Na Podřipsku zapsal jsem ji s nápěvem, který pochází od Václ. Jos. Rosenkrance a otištěn byl ve Věnci 1837, str. 36.

Všecky básně Hankovy, Polákovy, Kamarýtovy a Vackovy byly jen . pouhé tápání ve tmách, zahrávání si s verši. Napodobovali písně lidové s větším nebo menším zdarem. Všimněme si Hanky. Složil ne celých třicet básniček a v těch ještě mnohé thema se několikrát opakuje. A k tomu ještě stěžuje si v dopise příteli, že jest vyčerpán ! Nejlepším zástupcem před Čelakovským jest Fr. J. Vacek Kamenický, ale i to jest nevykvašené víno.

Teprve Fr. L. Gelakovský první počal uvědoměle napodobovati píseň lidovou. V prvním jeho pokusu básnickém »Smíšených básních« jsou ještě hojné připomínky na básníky německé, jichž studiem se Čela-kovský obíral. Jen tu a tam vidíme již příštího pěvce »Ohlasů písní českých; tryskne záblesk lidové noty, zpracováním nebo volbou látky.

Takovým neuvědomělým pokusem je píseň.»Děvče já ti udělám«. Jí přiblížil se Gelakovský poprvé lidovému tonu a lid ji přijal za svoji. Zpívá se po celých Čechách. Zpíval mu ji Jan Martínek, 42 let starý. Ze sedmi slok Čelakovského zbyly tři: 1., 2. a 5. Ve své sbírce mám dva varianty. První pochází ze Dřínová (Velvarsko). Jest to bez