str. 56
* Trest za pověru r. 1725, V makovici zvonice v Nadrybech u Plzně nalezena pamětní listina z r. 1725, psaná řeholníkem cisterciáckým Plaského konventu. Vedle jiného psáno, co v překladu zde uvádíme o trestu pověrčivého svatokrádce. »Roku 1725 polapen jest podanný našeho kláštera Jakub Hrčík, který před osmi lety z panství Plaského utekl, protože se dopustil svatokrádeže v kostele Minickém, patřícím k panství Nelahozevskému knížeti Lobkovice. Ukradl zde polštářík, na který se klade missál, oltářní kámen, zvonek a dvě části svíček, naveden jsa od jakéhosi podanného zbirovského Bartoloměje, příjmení jeho neznal, aby polštáří-kem stíral kóně, chce-li míti pěkné, oltářní kámen aby položil k vodě, kde pijí, částky zvonku pod okap, aby nikdo neuhranul a kdyby někdo onemocněl, aby dal každému 3 částečky vosku ze svíček. Nejdřív byl na panství uvězněn, poněvadž však spoluvinník dříve uprchl, odvedli jej do Roudnice, odkud podle trestního řádu Josefínského dopraven byl do Královic; královský soud pražský dne 17. Septmb. 1725 vynesl naň rozsudek, aby byl na hranici na sloupu oběšen a potom spálen. Kterýžto rozsudek 25. Octob. na radnici Královické u přítomnosti Jiří Slámka, purkrabí kláštera Plaského, od nejd. p. visitátora a vikáře generálního k této schůzi zplnomocněného, prohlášen jest.« O popravě zmíněná listina ne-1 vypráví. Ant. Helebran t.
* Hejkalové (pohunkové) na Táborsku. Ve Svaté Anně u Tábora jsou rozložité lesy a v těch straší »pohunkové«. Mají podobu myslivců zeleně přistrojených. Když někdo v noci pískal nebo zpíval po lese, přiběhli s křikem »héj, héj«, honili ho a chytali. Myslivcům neublížili. Jsou prý to zakletí myslivci, kteří byli nepoctiví, dříví prodávali a na panskéni odstřelovali. Za trest musí každý hlídati les tak dlouho, dokud jiný myslivec nevezme tolik, co on vzal za svého života. Také neměli rádi modliteb. Čím více se kdo modlil, tím více jich přicházelo. Kdo chtěl, aby zmizeli, musil hodně zaklít. Anna Tarabová, vdova po hajném, mně vypravovala: »Tak jel jeden kočí s pánama a pak zas jel zpátky přes les,
„ až přijel k místo, kde říkají u Novýho rybníka. Von zpíval a pískal si. A v tom slyšel zatroubeni a kde se vzali, tu se vzali, na voze mu seděli dva myslivci. Von se vobrátil a povidá: Jak se vopovažujete sedět na tom voze? Jeden s těch myslivců mu na to řek: Ty mlč, a nepískej. My musíme lovit, a plašíš nám zvěř. A skočili z vozu. Kočí si myslel: Jen poroučejte a pískal dál. A tu se jich vobjevilo moc a docela ho uškrtili.«
Fr. Homolka.
* Ve Vrbici u Bohumína starý dřevěný kostelík, neobyčejně cennou památku z dávných dob, zbořili. Gharaktické jest, že »Matice Osvěty Lidové« pro Těšínsko upozornila již před časem centrální komisí vídeňskou pro zachování uměleckých památek na vandalské úmysly rene-gátů, ale komise nezakročila.
* Dvě oběti pověry. V obci Dobrotově v Cechách udeřil blesk do stodoly. Když tato stála v plamenech, přivlekly pověrčivé ženy k požáru šestinedělku, »aby svým mlékem živel uklidnila. »Šestinedělka i dítě krátce na to zemřely. Úřady zahájily přísné vyšetřování. . .'
|
|
