K. J. Erbena divadlo Štěstí a Neštěstí podle české pohádky.

Karel Jaromír Erben vedle svých prací básnických, historických, lido-vědných, sběratelských, pokusil se také o vavříny na poli dramatickém. Jeho skladba divadelní Sládci často se provozovala a soudíc podle množství opisů, došla obliby i rozšíření. Podávám příspěvek k seznání Erbenovy činnosti v témž oboru. Snadno porozumíme, že vynikající znalec lidových látek zatoužil podle souvěkých vzorů v literaturách cizích, hlavně v literatuře dramatické německé, zobraziti známý pohádkový děj o. Bídě a Štěstí na jevišti.

Neumím pověděti, chová-li se někde celý, dokončený rukopis tohoto Erbenova divadla. Mezi dary, jež věnoval bibliotbece Musea království Českého obětavý příznivec našeho Musea, p. archivář král. hl. města Prahy, JUDr. et PhDr. Josef Teige, zahlédl jsem hrstku papírů, v neladů složených, tužkou na rychlo psaných a zase přeškrtávanýeh, doplňovaných a několik složek 12°, kde v rychlosti inkoustem načrtáno cosi rukou Erbenovou. Když jsem papírky složil k sobě, podle možnosti a pravděpodobnosti, byl jsem radostně překvapen. Tužkou takořka naházel Erben myšlénky, úryvky, písně, na papír, po jedné straně již upotřebený (kresby krystalografické atd.) a načisto pak přepisoval náčrtek pohádky české o Bídě, zpracované jako obrázek ze života lidu českého pro divadlo.

Zachoval se seznam hrajících osob a náčrtek pěti jednání i celé první jednání, s varianty na papírech, a skrovné zlomky z dějství ostatních. Proč v Českém Lidu otiskujeme náčrtek Erbenův a proč o divadelní pohádce této zprávu tuto podáváme? V osnově divadla i již v prvním zachovaném jednání jeví se Erben jako výborný znalec lidového života, lidového podání, zvyků, obřadů, mluvy a písní. Již osnova děje, čerpaného z české pohádky, prozrazuje mistrného znalce. Pohádka zahájena obžinkami se všemi písněmi a obřady staročeských obžinek. Podání lidového o šťastném dvouklasu vhodně použito při loučení Jiříka chudého se zámožnou Liduškou, dcerou lakomého sedláka Matěje. Lidový humor a vtip srší při výsměchu uminuté Lídě, která mermomocí chce viděti svou Bídu, když vychytrale její muž Václav, chuďas, bratr boháče Matěje, vtěsnal Bídu tuto do lahvičky, zacpal a zandal do bahna v rybníku.