Předchozí 0089 Následující
str. 76

Jiřík. Není, kdo by byl pomyslil na to: Otec můj i matička dávno leží v vlhkém hrobě, a z příbuzných sotva kdo chudého povšimne sobě. Kateřina. Nuže tedy požehnám ti já na místě tvé nebožky matičky. (Jiřík před ní klekne a. ona vloží jemu na hlavu ruce.) Požehnej ti Pán Bůh na té tvojí pouti tam do dalekého do. světa; ;. nechť tebe v cizině nic nezarmoutí, ale jen dobré ti rozkvětá. A když v dobrém zdraví po některém čase sem mezi nás snad navrátíš.se zase, bodejž aby, co tě nyní soužilo,, zatím v potěšení se ti změnilo! (K Svakrovi a ženě.) Téhož přeju na cestu i vám.

(Na to políbí Jiřík Kateřině ruku a ona jej na čelo. Potom přistoupí švakr a jeho žena a objímají Kateřinu, načež odcházejí stranou. Mezi

tím opakuje sbor:)

@BASv

Provázej vás Pán Bůh na té vaší pouti, tam do dalekého do světa, nechať vás v cizině nic nezarmoutí, ale jen dobré vám rozkvětá.

Akdyž v dobrém zdraví po některém čase sem mezi nás se navrátíte zase, bodejž aby, co vás posud soužilo, zatím v potěšení vám se změnilo.

@

Zlomky.

(Variant z I. jednání.) Sbor II. Hleďte, lidi, hledte Lidu! Chce viděti tu svou bídu, Hahahaha!

Snad že se jí po ní stýště Z podokapu shon do dýšt Haha haha ha! . Hleďte, lidi, hleďte ji, smějte se jí: Hahahaha! Lída: Nesmějte se, když nevíte,

tomu Vy nerozumíte! Sbor: Hahahaha! Hledte Lidu, chce viděti tu svou bídu. Haha haha ha! Vozka: Chalupa bez došků, pavouk přízi souká, nic na sebe, a nic jíst, nouze okny kouká. Sbor: Hahahaha!

Hledte, lidi, hledte Lidu, chce viděti tu svou bídu. Hahahaha!

*

(Práce u sládka Beneše.) Mzdy nižádné Vám nedám, však co naleznete kopajíc, pravá toho všeho polovice náležeti bude Vám.

Zdrávas Maria, plná milosti, Hospodin s Tebou, v tvé nevinosti. Mezi ženami požehnaná jsi, a božský plod Tvůj, zdroj naší spásy. Maticko Boží, pros za provinu, teď i v poslední naši hodinu! *

(Asi shledání obou bratrů.) Pěkně vítám, pane Matěji? Jak pak dařilo se v prodeji? Co pak děla vaše žena Dorota? Můj pán ....

A ta tvoje žena Lída — Žádná Lída! vida, vida! jaká sprostá to čeládka. Já jsem nejnčko milostpaní, všecko se mně v městě klaní. *

(Bída, když ji Matěj osvobodil z láhve). Nic ty se mně nelekej, dobrý přítehčku! . Bude tobě ještě hůř za malou chvilčičku.

Nic ty se mne nelekej, . dobrý přitelííku! , Tam kde jsi mě z bahna vytáh, sám skoč do rybníčku.


Předchozí   Následující