Milé Senko! Dostal sem od Tebe cedolko, cos mně poslal. Ale šelmo propadená, jako já zprávo o Tobě sleším a pěknó novéno, keró mně náš kmocháěek Hébal povédale, že pré Te sobe chodíš pod kon-drem (kordem) a že nadóváš břoch jako nějaké velké pán a při tým že černého čerta homíš. Ho Te partykářo šlakovité! habe Tě kozel .vzal i s tó tvó parádo a s tým kondrem. Copak nemáš na tom dost, dež Te na křevo klobók nosíš? Mosé k tomo béť také ten neščasné špečák? Té halamo, to tě naposlede povědám: zaneché mě té parádě. Také tě i matka zkazojó jako rozomná žena, že s kondrem není co hráť, že je neščestí decke za krkem, lebo pre že se to kordisko někde náhle meze nohe zaplete a Te že na něj hopadneš a pořezáš sobě létka, alebo že sobě oko některé vepéchneš a bodeš potom bídným žebrákem. To ti máma proro-koje, jakožto modrá a já také jakožto staré a rozomné tvój tatík. Tak tede poslechni radě nasej, ať je z tebe něco k našemo potěšení a ne k létosti — sec máma povědale, že pré tě hopeče, sak té víš co, a ne bochte, šelmo kakrahelská!

Naši ledi také povědale, jak tam bele na trho, že pré to tam sle-šile od jedného pana štodírníka, co je také po páté škole jako te: že pré se enom po holecách tóláš a střívíce i pončoche dereš. Počké, te lancocho, zjednám tě zas podrohé střevíce — boske tě nechám choděť, jako našeho koráža. Enom počké te šelmo, šak mně dá Pán Bóh dočkať tvého pana professora, potom te nasolím polévko a natřo záda, až bodeš kokrhat, jako ten náš chocholatý kokeš.

A také sleším o tobě, že pré chceš jinší chlapce hočiť a sám že jse hlópak a nic nehomíš. Mám já to z tebe pěkné potěšení. A jaké pak jse te hospodář? Dež pré tě pošlo strávo, tak pré mírko kaše po dvócb patákách prodáváš a peníze hotrálíš ; nemáš pré ani archo papíro, ani hengósta, ba ani tého daremného' posépátka, se všeckem se jen na mně spoléháš, hábech já decke sepal a dával. Co pak te meslíš, kloko, že mně te dvacetke s i ebe padajó? To tě povědám, nečeké mné, tam za sebó, ani mně dorn nechoď, seče tězmalojo, že se ani satanášovi na podešve nehodíš. Jož vizo, co se na tobě dočkám; těšile smy se, že bodeš někdy ho nás falářem; ani tého spalného ševcovství se v té štodírny nenahočíš, tím míň falářství. Te nezdařilé seno! bode on z tebe falář, tak jako z mé chalope Jerozalem alebo Holomóc. Máma decké hádá na seto (řešátko) a divnéch čár potřeboje, abe mohla vědět, co z tebe bode, ale nihdá nic jiného neohedne než to: že z .tebe bode škaredé chlapisko v roztrhané haleně s cepem. Tak tede máme pěknó čekano, jak se to v pravdě hokazuje. To ti tede posledně ..na. roko. dá,vám.';."..polepš se, bod' pilné, varoj se všeckého zlého a také světské marnosti se varoj. Také nech te propa-dené láske a nechoď k te Veroně Hrobařové; deť víš, žejaic po ní není a že se na chlape lepí, jako chróst na viéčko. Pozdravojó tě: mima a přátele a celá rodina, a Pano Boho tě poróčím. Jestli bodeš něco ho-měf, možeš přejít na hode s panem professorem. To tě zkazojo jakožto tvój hopřímný tatík

Jóra Klajdále

až do smrti.