v Starém i Novém zákoně. Odtud vyvozuje Bliha stáří a vážnost stavu selského. —

Váš stav musí býti ctihodný a Bohu milý, proto že laskavý Bůh tolikero vyobrazení, podobenství a příkladů z něho do své biblí přijal a jich v slovu svém užíval, což se žádnému jinému stavu na světě nestalo. Žádný stav se tím nemůže chlubiti, jako vy. A těch obrazů a podobenství jest. moji milí! tolik, že bych s nimi za hodinu nebyl hotov, kdybych je měl všecky vypočítati.

Váš tedy stav není nic opovržlivého a špatného. Není téměř žádné polní práce, z které by jste v biblí nějakého podobenství nenalezli. Dovolte mně, jen některé vám na pamět uvésti.

Kristus řekl: Království nebeské (to jest křesťanstvo) podobno jest člověku, jenž dobré semeno na svém poli rozsívá. Mat. 13, 24—37. Rozsévač dobrého semena jest syn člověka. Pole jest tenlo svět, dobré pak símě jsou synové království, t j. opravdiví a dobří křesťané; ale koukol jsou synové zlosti, t. j. zlí a daremní lidé. A nepřítel, jenž ho našil, to jest, kdo byl příčina, aby zlí lidé byli, jest ďábel, ale žeň jest skonání světa; ženci jsou andělově, vyslanci Boží a t. d.

Při tom si na pamět uveďte ono podobenství u Luk. 8, 4—15, o rozsévači a kolikerém poli: Vyšel rozsévač, aby rozsíval símě své atd. Pak Luk. 9, 62.: Kdo vztáhna ruku svou k pluhu, ohlídal by se atd. 1. Koř. 9, 10.: Kdo vore, má naději vorati. Oziáš 10, 12.: Rozsívejte sobě spravedlnost, žněte milosrdenství, vořte sobě nový ouhor, jako někdy zvorané pole převoráváte, když se vám na něm nechce dařiti. Oziáš 10, 13: Vorali jste bezbožnost, pak jste žali nepravost. Izaiáš 28, 27.: Svlačkami se nemlátí vika. Jerem.: Zvorejte sobě ouhor, a nerozsívejte do trní. Žalm 126, 5-6.: Kteří rozsévají v slzách, v plesání žíti budou. Při setbě chodíce plakali, a s radostí jdou, nesouce snopy své. Přísl. 26, 1.: Jako sníh v letě a dešťové vs žni, tak bláznu nepřísluší čest. Izai 9, 3.: Tak se veseliti budou před tebou, jako se veselí v& žni. 2 Kor. 9, 6.: Kdo skoupě rozsívá, skoupě žíti bude. Gal. 6, 7, 8, 9: Co člověk rozsívá, to i žíti bude.

Dokavad máme času, čiňmež tedy dobře a neoblevujme: neboť časem svým žíti budeme bez přestání. I. Kor. 15. Naše smrt, pohřeb a z mrtvých vstání krásně a příjemně se přirovnává setbě a zrůstu zrna pšeničného, v. 36, 37.: 0 nemoudrý! však to, co rozsíváš, není tělo, kteréž potom zroste, ale pouhé zrno, buď pšenice, nebo kterékoli jiné. Jakub 5, 7.: Buďtež jen trpěliví, milí Bratří! až do příchodu Páně. Hle! voráč očekává skvostného užitku zemského, a trpělivý jest v tom očekávání, až by dostal ranní a večerní déšť.

I o stodolách se v písmé svatém jedná. Mat. 6, 26.: Zhledněte na ptactvo nebeské, že nesejí, ani žnou, ani shromažďují do stodol, a Otee váš nebeský přede jich krmí; i zdaliž vy jich mnohem nepřevyšujete? Mat. 13, 30.: Pšenici shromážděte do stodoly mé. Luk. 3, 17. o Pánu Ježíši povídá: V jeho ruce jest vějička, a vyčistí humno své (mlat) a pšenici shromáždí do obilnice své, ale plevy spálí ohněm neuhasitedl-