Když čtvrtý nebo pátý den stáří svého má tmavé a kusé rohy a jest velmi bledý, tmavý, popelavý. Také když dělá duhu a má okolo sebe mnoho kol, které se časem v černošedé oblaky proměňují, nebo když je okolo něho viděti více vedlejších měsíců, a těla čili tmavé fleky na něm žádného stínu nedávají. Též bývá špatná povětrnost, když měsíc v čas přibývání svého tak stojí, že horní roh ku předu visí, nebo když v první čtvrti dolní roh jest tmavější než horní.

Když jest mnoho ranních červánků.

Když komárové při západu slunce ve stínu poletují.

Když mlhy v nížinách, na polích, řekách a rybnících se zdvihají, anebo na způsob oblaků před sluncem stojejí, když se mlhy při pěkné povětrnosti z oudolí pozdvihují, vrchy hor při tom jsou jasné, a pak se stlačují. Taktéž, když mlha tuze smrdí a v povětří se z ní kouří.

Když vedlejší slunce povstávají.

Když se kouři z komína ven nechce.

Když mouchy silně na člověka a dobytek dorážejí.

Když si prasata hrají a žraní rozhazují.

Když hovězí dobytek hlavu zdvihá, do povětří čenichá a pysky a nos lízá.

Když se voda rychle a beze všeho syčení vaří.

Když suché dříví naběhuje a provazy se zkracují.

Když sůl vlhne a hnojiště neobyčejně zapáchá.

Když po krátkém dešti studený vítr se zdvihne.

Když padlý déšť na zemi rychle vyschne.

Když je za tichého večera zvuk zvonů a hodin, hučení vody, křik zvířat a t. d. lépe a dále slyšeti než obyčejně.

Když kuřátka na nebi temně vycházejí.

Když se zdá, že slunce časněji vychází, než by vycházeti mělo, když při tom velmi červené aneb když tmavé a načervenalé kolo má.

Když se zdá, jako by bylo slunce vycházející neb zapadající větší než obyčejně, nebo jako by bylo podlouhlé.

Když se slepice, když se dává do deště, pod přístřeší neutíkají; ukrývají-li se, neprší dlouho.

Když se drůbež válí v prachu.

Když jeřábi, káně a jiní draví ptáci za pěkného počasí silně v povětří křičejí, krotcí ptáčkové ale se koupají a vlaštovky nad vodou neb při samých zdech lítají.

Když se před deštěm zvláště po dlouhém suchu duha ukáže.

Když po krátkém dešti duha má naproti sobě oblesk, když se v ní drobné jiskerky míhají a barvy její vždy jsou tmavější.

Když mnoho hlemejžďů ze země vylízá.

Když se saze v komíně samy od sebe odlupují a dolů padají.