Hra: Kozí brdo.

Čtenář se ptá, co je kozí brdo? Abych upřímně řekl, nevím. Nevědí to ani chlapci, kteří se nyní v kozím brdě prohánějí. A zeptal-li by se kdo starého dědečka, co ta dvě slova znamenají, nezmoudří. Dědeček vyndá z úst »fajfku« a řekne: »Hráli jsme to mi, teď to hrajou kluci, ale co to má být, nás nikdy netrápilo!«

Kozí brdo jest obvyklou hrou v době pasení. Srpen, září a říjen ie iím charakterisován iako iaro káčou a hrou v bobv. Chlapci seženou

Košiláči ve hře: Kozí brdo. Fotografoval J. Jebavý.

kozy, krávy, telata a jeden z nich »honák« zabodne do země kolík, uváže nahoru provázek nebo bič, a hraje se! O dobytek pečuje milý Pán Bůh. Honák dá ke kolíku čepici a běhá s provázkem v ruce. Ostatní usilují mu čepici od kolíku vytáhnouti. Honák lítá sem tam; koho udeří, dá zástavu ke kolíku; a ve hře se pokračuje. Ze zástav přijdou na řadu nejprve »zbytečnější« části oděvu, kabát, klobouk úctyhodného stáří; jedna šle, konečně někdy i kalhoty. — Ale tak daleko hra málokdy dojde. Adamovský úbor má svoje nevýhody, když dobytek přece zajde do škody a rozlícený hospodář vyjednává zápletku výpraskem . . .

Je-li několik chlapců »hotovo«, nastává licitace. Honák draží, vy-dobyl-li on více zástav, nebo draží ostatní, je-li honák nahý. »Čí je to pán?« — »Frantů!« — >Tak jdi a polib vaši straku na přední kopyto!»