M. Kozák píše v Brdském Kraji III. 1911, str. 201: Kunibal se postavou podobá rarášku, ale povahou ae od něho liší. V Ti-mákově a v Čížkově si o něm vypravují, že trestává ženy, které v sobotu derou peří. Vplíží se do světnice, popadne hospodyni k tanci a divoce s ní tančí, až všecko peří na stole rozfouká. Při tom zpívá: Hopsá hopsa, hopsasa, drž se mého ocasa; svatvečery světívej, ze mne smíchu nemívej. — U nás v Kostelci nad Vltavou (tak vypravuje tetička Marie Soulková) chodíval flašinetář z Varvažova s flašinetem. Říkali- mu posměšně Kudibal (Kunibal). Měl rozštemovaný flašinet a co nedohrál, dozpíval. Říkával: Když jsem šel z domova, buď tady s Pánem Bohem! Bojím se, jsem už týden na cestě, aby tam pořád žena dodnes nestála! Odkud' Jste ? — Z Českého Varvažova. — Nosil nový pytlík na Boží dar a smál se, že se bude žena diviti, že v třeskuté zimě jí z nového — chleba! — Snad tu přenesen název z lidového podání na potulného flašinetáře. Kdo zná jméno a pověsti o něm? Jar. Do list a.

(Mag. Ph. K. S.) Slovo toto se neujalo, kolem konce století XIX. zaváděli u nás novotáři název ten, jenž pak byl vytlačen a nahrazen nynějším »chroust«. »Przníková masť« asi byla upravována z przníků, chroustů. Starý »kolomazník« ze Zalužan, jenž kolomasti rozvážel v soudku na trakaři, vyprávěl, když se mu smolné pálené kolomasti nedostalo, že si takto »přepaloval« kolomaz z przníků. Przníci nasbírají se do velikých hrnců, když jsou naplněný, ucpou se slámou tak, aby když se překlopějí, przníci nevypadali. Pak se postaví jiné prázdné hrnce takové též velikosti na zem a na ně se hrnce przníky naplněné přiklopí, na dno naplněných hrnců udělá se volný oheň bud" z hoblin neb z drtin. Z przníků takto pečených kape pak skrze slámu do dolejších prázdných hrnců množství tuku neb oleje, kterýž obyčejnou kolomaz daleko předčí. Z 8 pinet przníků bývají 3 pinty kolomazi. (Žbonín).