vestu s blysknavými knoflíky, kalhoty zastrčeny ve vysokých botách, v ruce drží sukovici. Selka má na hlavě nějaký starý čepec, na těle dlouhý kabátec a sukni, před sebou špinavou zástěru, na ruce mošnu s kořením. Když přijde ke stavení, zazvoní, jeden kočí vejde do světnice a začne: »Sedláku, chceš viděti naši kobylu?« Když sedlák dovolí, kočí křikne: »Janku! Poveď šimlu!« Kobyla zařehtá a jde. Když do světnice vejde, oba kočí každého nutí, aby ji polřepa], jak je tlustá. Jak na ni někdo sáhne, kobyla hodí ocasem, až by všechny údy přetloukla. Tu začne kočí kobylu švihati, a milá kobyla hází zadníma nohama, až by vojáka

Perechty (klibny) v Pechově Lhotě. Fotografoval Štěpán Dvořák.

shodila. V tom přiběhne do světnice k panímámě děvečka s křikem: »Tetičko, já tady mám bílou kozičku, ráda bych vám ji ukázala. Chcete ji vidět?« Když hospodyně ji chce viděti, koza běží do světnice a koho nejdříve napadne, toho trká, co nejvíc může. Za kozou vstoupí sedlák a selka. Sedlák začne hovořiti: »Jak se máte, co děláte, jste-li zdrávi« a pod. Selka zase dohazuje různá koření a při tom jich mnoho najrne-nuje: »To je pro krávu, to jsou rozumy pro kozy, to je prášek pro prasata – – – – « atd. Po chvíli se odeberou jinam. (Novotný, Zhoř.)

Perechta v Sepekově. Kobyla čtyřnohá udělána jako jinde u Milevska, ale u nás má hlavu ze dřeva. Ten, co stojí vzadu, drží v rukou koště, a koho může, toho udeří. — Jiný je přistrojen za vojáka, který