Běs a Běsná.*)

Rukopis má název: Běs a Běsná, Doemon a Doemonka čili zlýdnch a zlýduska, pohanské Černobožství, jenž se objevovalo nejvíce na horách pod rozličnými avatary (přetvary) po Čechách a veškerém Slovanstvu dle pověstí čes., jež sebral a porovnal a sepsal Váceslav Krolmus r. 1861.

Bes, Běs — zlý dueh povětrný, co Pochvist, Ghrvoř či Chvoř, Větroň řeč. Tyfon, jenž vichr způsobil, Raraš, Rarášek, Raroch, india Raksi, Rakšaša, čes. Drak ohnivý, po horách u večer lítací, slovac. Černoch, Hornolužický Černoboh, čes. Gert, Ďábel poludnový, Poludník, Poledníček, atd. Pod těmito názvy jest to symbolisovaný vichr, zlý bůžek českoslo-vanský, a jeho žena »Běsná« zlá bohyně, zlejduška, Čertice, Dračice, Diblice, Ježibaba, Černá Paní, zlá Polednice, Poludnice, Meluzina, atd. Jest to opět vyobrazená vichřice. Toto zlopověstné a hrozné božství pohanské po Čechách a Slovanstvu pod symbolem (obrazem) strašně větrů fučících a vichřic burácejících, časem točivých a vrtivých se vyrozumívá, o nichž báje nejvíce na horách a pohořích po Čechách se trousí. Na př.: Okolo »Běsděsu«, vlastně dvou vedle sebe stojících hor »Běsu a Děsu«, Bes-dejšek (Klein-Pösig), Malý-Bozík, Beškovu (Besgaben), Vrchovu (Werchaben) u Douby; okolo Fučíku na hoře Vratenské; hory Tachovu atd.

Jako o Besvelu, okolo vrchu Besvelského nad Kalusicemi, Březinkou a Plužnou v Březovicích, Sudoměři, v Linech,. Trnavi, na Bezně (Běsně) atd. za, starodávna na Boleslavsku n. Jizerou se vyhlašovalo. 0 Besvelu se vypravovalo r. 1800: Besvel jest velikánský pán černohnědý v tváři, zavalitý a v životě nabubřený jako Řimbůh nadutý a nafouknutý; přebývá na horách na Běsdězu; Gertové hoře; Tachovu, Besdejskách, na Vratenské hoře (na fučíku) Běskově; na Skaličkách hromanovských ve Mšeně atd., nejvíce ale na vrchu Besveli, kdež má prý černé své koně a svůj vůz ukrytý v hoře skalnaté nad Katusicemi; tam jest jeho sídlo hlavní v onom vokolí. Vždycky vyjíždívá s hory této, když se někdo pověsí, jede si pro něj u velkém povětří, jako si vyjel před lety pro hospodského J. H. do K. Potom jezdí nejvíce na podzim, v létě o bouřkách velkých a na jaře, když bývají povětrné noci okolo 12 hodin, ba i za dne, okolo poledne si vyjede tak ostře jako střela s hory v kočáře s zapraženými čtyřmi hřebci bujnými na důl pod vrch Besvelský; někdy několik dní po sobě po horách a dolinách po okolí veškerém jezdívá. Jízda jeho jest

*) Pozn. red. V bibliothece Musea království Českého chová se rukopis známého archaeologa a sběratele lidového podání V. Krolmusa. Otiskovali jsme v Českém Lidu jeho zápisky, jeho Slovník obyčejů a pověr, nikoli z toho důvodu, že bychom věřili jeho bájeslovným vidinám a fantastickým dohadům a násilným vývodům, nýbrž pro zajímavé záznamy pověstí, obyčejů, pověr, zábav atd., jež odnikud jinud nejsou známé. Proto také dopřáváme místa této podivnůstkářské práci Krolmusově, posavad veřejnosti neznámé.