svému napomáhá, dí lidé, a když se tato povětrná Běsná přetvoří v Me-luzínu a nemá mouky na kaši svým dítkám povětrným, ve vzduchu přebývajícím, a jest hladová a zimomorná, přicházívá často do stavení naříkati, se ohřáti a plakali do komínů, kteréž se jí místem pod komín na ohniště přináší na Okrouhlíku trošku mouky, místem za okno se jí podává a v některých místech tří lžiček mouky u vítr se jí vyhodí, aby utichla.

Dále praví báje: že podotknutý Běsvel se svou Běsnou s hory Běs-velské v kočáře často dolem pod Liny, Bnkovno a Hrdlořezy až na hory Kosmanovské k svému »Dědku« a »Babě«, takte nazvaným horám »Dědek a Baba« nad Kosmonosy na návštěvu jezdívá. Tak vypravovali Jirdásek, kameník u Plužné ajv. památníci z Kosmonos. Plužnáci, Liňáci a Buko-váci často je vídávali hlubokým dolem okolo r. 1800 ztekle semo tam jezditi. Nejvíce dle pověsti České na horách skalních a pohořích vysokých i dolích se tomuto černobožství obětovalo: Černý vůl, od černé krávy mléko, černý kozel, černý beran, černý kohout a černá slepice, od ní vejce; kohout i slepice u vítr se vyhazovaly, krkavec a havran, černý kocour a kočka se na křižovatkách za živa zakopávaly v máji a v advente; jakož i před Vánocemi se zabíjely, požívaly a kožemi jich tělesné bolesti lidé zaháněli a sebe pozdravovali. Kocour se obětoval tomuto Gernobohu v Ko-courkách nad hrobištěm pohanským u Střežovic, v poloze »Peklo«, »Žíža« nazvané u Prahy za bránou Strahovskou (Strážovskou); též u černého vola v Brčkolách, kdež r. 1846 spisovatel s doktorem Spottem Karl. kočičí žároviště vykopal. Tak v Kočičině pod Hradském, Selcem a Kaninou poh. hřbitovy, kdež se i v této Kočičině r. 1822. kozel černý o posvícení se shazoval u Kačáka. Kocour co dravé zvíře Gernobohu se obětoval v Kocourově na statku Milešovském v Litoměřicku, v Kocourově u Dubu čes. na Boleslavsku; v Kocourově u Malešova a Deslavic, tak nazvána hájovna Kocourov slově; jakož u Studence na Gáslavsku; takž i na Češtině nové v Klatovsku ajv.

Týž zlý duch do Hřímatele (Paroma, Perkuna, Peruna) přetvořený, kdež zapálil, za slušno bylo, kozím mlékem zbožený jeho oheň zabívati a jej zkrocovati po Čechách. Kozel se též tomuto Černobožství d. 25. června (sv. Jakuba) obětoval, s věží, se stodol, lomenic, kuklí, s radnic, s vysokých střech a s velikánských skal se shazoval, a zabíjel. Lid se krví jeho uzdravoval a kropil, zadek se pálil a předek o žertvě po modloslužbě společně požíval. Až podnes lid prostý krví kozlovou píchání atd., i padoucí nemoc lečí. Tentýž zlý duch povětrný Běs a zvláště Běsvel do rozličných způsobů lidských i zvířecích a jných se přetvořil. Svědkové »Bartoň« (jinak Václav Vaněk), »Sehyl« (Hons), »Zanta« (Jan Kopecký Krolmus), Jiří Neděla, Vystrká (Petrka), Kopecký, Str. Adámek a j. v. sousedé staří z Březinky ajv. r. 1800. Tentýž bůžek podotknutý na Rosii slově »Bis« (čert). Jeden Rus druhému láje: Bísi (t. j. Biasi či Běsi) v tvoji mateři (čerti v tvé mateři). Sdělili I. Iv. Srezněvský, Alexander Selin, Mich. Ivan Suchomlínov ajv. professoři Rosičtí. — Záboj Luděkovi