davcům. Dostávaly mazané vdolky, hrách a i vejce, což jim jeden odnášel. Obešly celou ves.

Baby v Počepicích chodí mezi masopustem a i postem. Bývají dvě. (Ženské a mužští.) Oblečeny jsou v červené sukně, bílé šátky a na obličejích mají škrabošky. V jedné ruce hůl a v druhé papír. Ohlašovaly se zvonečkem a vstoupivše do síně, přály dobrého večera a doložily: »Dáte holky nebo vdolky!« Podávaly papír k podpisu a nabízely šňupec. Nestrašívaly. Dávalo se jim něco od jídla aneb nějaký peníz.

Lucka, kobyla s Ěadovesic, chodila ten večer před sv. Mikulášem. Mikuláš odešel a Lucka přišla do světnice, vedena na oprati. Otočila se několikráte a pak odešla; chodila se pouze ukazovat, nerozdávala ničeho. Lucka byla celá bílá ; úbor její se skládal z koňské hlavy, k níž bylo prostěradlo přišito. Z krku vyčnívaly dvě hole, které si dal pohůnek pod paždí a nasadil si koňskou hlavu na sebe. Na ohlavci byl zavěšený zvoneček. Vyprávěl p. VI. Kokoška.

Mikuláši ve Lhotě Řešetové. Na Náehod-sku slaví se příchod Mikulášů okázalým způsobem jak ve městě, tak i na venkově. V našem případě se účastnili biskup, anděl s dárky, čert v kravčí kůži, smrt s kosou a kůň mikulášský s jezdcem. Úprava koně byla následující: Kolem sekyry (motyky) byly navázány hadry, plátnem potaženy a tak utvořena hlava s krkem. Huba a oči se černí vyznačily. Na místo uší se přivázaly lžíce. Dva za sebou stojící tvořili tělo koně; zadní měl opřené ruce o ramena předního. Topůrko s hlavou držel přední v ruce. Plachta byla ke krku uvázána a přikryla oba chodce. Vyprávěla pí. Barláčová.

@I@1vLucka, kobyla z Radovesic. Kreslil prof. K. Rozum.

Částka osmá. Jak mě moje pout štastně dopadla, při niž má žena byla okradena. V neděli ráno, sotva že se sluníčko na obloze Boží, v čelo své velebné září ukázalo, v bytu mém již bylo živo, jako v praví poledne. V peci vesele praskal oheň, kávový mlýnek o přitrž hrčel jakoby