bez meškání mezi těžaře rozdělen,] »však to opatřiec, aby nětco zuosta-veno bylo v čep pro potřebu téhož dolu« (A. K. m. o., čís. 85.). — 1498. [Při neděli Gantate zavírá se počet o týdenních nákladech na dobývání dolu Andělů na couku Oselském:] »Restat in ducillo 3 ferton 67a grošu- Per totum restat v čepu 167 hřiven 17 grošů ö1^ denáru.« [Na to při následující neděli Vocem iocunditatis:] »Summa koštu 22x/2 hřiven 10y2 groše. Včepních 167 hřiven 17 grošů 5T/2 denáru... Restat v čepu 1 hřivna Q1^ groše. Per totum včepních [doplň : peněz] 1687a hřiven 3 groše 2 [sic] denáry.« (A. V. Registra dolu Andělů.)

22. Čert. [Petr Jirák prý lál havířům pracujícím v jeho zahradě :] »A by tu byli i ouředníci, třebas i čert s pekla, že bych mu směl mluviti!« (A. M. Svědomí II, lístek vložený u str. 255.) — Kolem r. 1558. [Martin maštalíř svědčí, že Jan Ryšánek řekl:] »Nechť čerty soudí, ne mě!« [0 manželce Ryšánkově pak praví, že pravila:] »Dej jim čerta!« (A. M. Svědomí II, str. 315—320.)— 1575. [Dle svědomí Jana Mlynáříka řekl jemu Jakub Fantů, když se ho tázal, proč nedělají po rudě v dolu Vidláku:] »Přej čert ví. Sak nedělají, jest pustý« [t. j. to místo čili vort v dolu] (A. V". Svědomí, str. 6). — 1542. [Martin Hruška erckaféř řekl prý urburéři :] »Já to oznamuji, že dělati nebudu v pondělí ani v outerý, a budu-li, aby mne sto vyjebených čertuov vzalo!« (A. K. Protokol G 19.) — Kolem r. 1550. [Václav Turnovský, šmelcíř v huti kverků Čáslavských na horách Vrbických řekl:] . . .»nevěřím tomu, než že jsou mne všickni. čerti nesli do těch Dobrnic, a ješto mi se tam nechtělo jíti« (A. M. Svědomí I str. 115). — 1540. [Maštaléř z dolu Flašar stěžoval si svrchnímu štajgéři Linhartu Mládkovi:] »co znáší na štajgýře [t. j. štajgýře dolového u dolu Flašar] i na hutmana, že jeho čerty odbývají.« (A. K. Zprávy, H 17). Srovnej dra. V. Flajšhanse Česká přísloví, I. heslo »čert 17 a 21«.

Podluží nazývají se osady, ležící jihozápadně od Hodonína. Jsou to hlavně: Mikulčice, Těšice, Nová Ves, Týnec, Tvrdonice, Hrušky, Kostice, Lanžhot a Břeclavy. Já čítám sem i Poštorně (v Dol. Rakousích). Zajímavá je v těchto obcích svéráznost. Dědiny byť i jen půl hodiny od sebe vzdálené a jaký rozdíl tu již v kroji i řeči! Nikdo nepocítí odchylky v nářečí jako Slováci mezi sebou. Mluví-li kdo s kým, byť i dle kroje jej nepoznal, jistě dle některého slůvka pozná, že je to Tvrdončan, Lanž-hoťan atd.

V Poštorni, 10 minut od Břeclavy, sázejí řepu, v Břeclavě již řepu; zde chytel chlapec rybu, tam ji c h y t u. V Kosticích scel hoch jíst, ve vedlejších Tvrdonicích n e e h c e 1. Tu mají t r u 1 k y, ve Slaré Břeclavě netopýre.