Ha potom: Proč pak pryj by se hyjbal z domova vod starýho táty: íčko dovostat, dy tám má Káči.

Tak Hondza vostál doma. Dobře s Káčou hospodařili, dobře dohromady s tátou žili a lidi z daleka i z blízka dlouho si vo Hondzovi povídali. Hale časem zapomenou lidi i na Pána Boha, jak pak ne na člověka dobráka. Ha tak zapomíli i na našeho Hondzu, tepřiva ho hledali, až ho nemíli. Dyby nebylo mňe, nebyli byste hani vy věděli tuto, co sem vám tu íčko povídal vo Hondzovo svarbě. Bylo to šecko dávno, tuze dávno.

Vod tý doby co huž bylo Hondzů! Ha hloupyjch dokonce rodí se pořád víc. Hale takuvýho, jako byl náš Hondza, marně byste hledali po celým sjetě širým, širokým.

O Janošíkovi Český Lid psal již často, zaznamenávaje jednak literaturu slovanskou o pověstném tomto zbojníkovi, jednak uveřejňuje pověsti, písničky a- obrázky o něm. Mahenova hra o Janošíkovi, uvedená na jeviště Národního Divadla, opět obnovila paměť lidového podání o Janošíkovi. Doufám, že se zavděčíme, když podle Kašpara Fejerpatakyho (otisk z Levočského kalendáře 1831—1833) zachováme v Českém Lidu doslovným a věrným otiskem, jak byl Janošík vyslýchán, souzen a odsouzen. Výslech a odsouzení toto studie historické o Janošíkovi pravidelně uvozují, doplňují a vykládají. Nám tu jde v Českém Lidu o znění úředního aktu, aby pak při studiu tradice lidu česko-slovensko-polského o Janošíkovi zřejmě odrážela se od pověstí a písní historická, úředním výslechem a odsudkem potvrzená pravda, jakožto původní podklad všech potomních zkazek lidových.

0 zbojství Jura Jánošíka, jinače Jánošíaka řečeného, rodilého z Tar-chovej, zbojníků a loupežníků hlavníka (haďnadá). Vytaženo z jeho dobrovolného vyznání v Svatém Mikuláši v Liptově roku 1713 dne 16. března skrze soudnou stolici přehlednutého a skrz mučení potvrzeného.

Juro Jánošík zbojník, z návodu a přemluvám' Tomáše Uhorčíka, též pověstného loupežníka, na zbojství se dal roku 1711 okolo Michala (dne 29. září). Tovaryši a společníci jeho byli následující: 1. Satora z Polské ze Soli, 2. Pavel Gašparec jinače Mlinarčík řečený, 3. Bartek, který v Předméři při ovcech sloužíval; 4. Ondřej Idlhejí z Kysuc, kteříž všickni v Těšíně ve Slezku odpraveni jsou. Před přitovaryšením se Jánošíkovým ku Uhorčíkovi byli tohože Uhorčíka kamarádi a spoluloupežníci následující: 1. z nové dědiny Pavel Bernatík, 2. Vrabel ze Staškova, 3. Hunjaca jinač Turiák ze Staškova, 4. Z Rakovej Kovalousky, 5. Bagar, 6. Turiak, 7. Gaborčík, 8. Kubo Ghlastíakou. Z ostatních (pozdnějších) 9. ze Soli z Polskej Gavlou, 10. Kovalčlk, Moravčík z Moravy, 11. z Kysuc z Dlhej