Ondřej vysoký červený Paholek. 12. Satora z Polské, 13. Vavrek též z Polské, 14. Zradovsky Pavel Mlinarčík.

Vyznal Jánošík i to; že Tarchovského Boženíka syn Matěj Dykoš chtěl se na zbojství ku němu připojit, i že se s ním ve Vrbinách niže Tarchovej smlouval.

Jánošíkovi a kamarádů jeho ukryvači byli: v Krásnej Juro a Kubo Šutka, kteří jim dodávali strovu, ručničný prach, i po půl cente a nábytků více sobě na horách dostávali. Ukryvač jejich by] také ze Zakopčía z majera Jano, na ten čas majer, ku němuž sami chodili, i věděl dobře o nich, co jsou za lidé, neb mu dávali i ze své loupeže a penězmi platili. Na Kokavě v Málohontské stolici u Ondřeje Kovalčíka byl Jánošík tři týdne v zimě 1712. a byl se u něho do služby zjednal, pak od něho ku horej měno vánému Šutkovi odešel. Vyznal i to, že s Rafajem on sám žádné porozumění neměl, toliko tovaryši jeho, jakožto Uhřík a jiní, kteříž Jánošíkovi pověděli, že jim prach, kulky a jiné dostatky donášel. U Klenovčana Martina Mravec. kterého spolu s Jánošíkem přivedli, nejvíce se Jánošík přidržel a u něho své peníze mrhal. Tentýž Martin Mravee dobře znal, že Jánošík byl zbojník a rozprávěl mu, že před tím nejprv mezi Hajduky přišel, pak se v Klenovci osadil. 0 Hvízdalovi také vyjevil Jánošík, že měl s ním známost. Adam pak Sýkora dal jemu a jeho tovaryšům jednouc na salaši syrá a žintice. Pověděl i to, že se Turíak Huncaja u svého strýce v Rákovej přidržel.

Polapený byl jednouc Jánošík v Málohontské Stolici v kaštíli Hrahó v svátek Demetria (26. října) a dán do vězení, tamž se zavděčil ouřed-ním osobám sedmi syrmi, a pět kožemi líštími. Pokudž on ve vězení byl, jeho kamarádi ozbíjeli na Kremnických horách Bystričanů, jmenovitě: Tekušovu vdovu Michala Kvindeliho, Vanoviče, Lenkoldcera, Parveho vdovu Hedvigu, Hedvige Parvy vzali perel šest nití, výborných velikých, dva řetízky stříbrné, tři sukně nové, dvě kromrášové, jednu talindisovou, tři rify anjlie (sukna), jeden klobouk aksamitový ženský, půl konce cvilichu. Jánošík pak dary svých strážných na svou stranu získav propuštěn jest' na svobodu od nich. Tímto polapením stal se Jánošík opatrnějším, k rozličným ouskokům outočiště své bral, aby před stíháním vrchnosti ukrýti se mohl. Tak ku př. jistou oficírskou paní Skarzonku mezi Víchodnou a Vážcem okolo Gáraiouho potoku dostihnuv, jí ozbíjel, a jej všecky věci, které se jemu hodili, pobral, do kepenka zakrutil a pod kladu schoval, tovaryšům toliko jednu flintu nechav, sobě dvě paruky zadržel na hlavu, pak Žilineů pod Strečnom ozbíjav koně jim vzal, na nichž potom přes stolice, dědiny, a města jezdil, maje paruku na hlavě, tak že lidé střetávající bo ani nejmenší podezření neměli, že by to on zbojník Janošík byl. Ku oficírské paní té Skarzonce zavedl Jánošíka s jeho spolukamarády jistý Valach, i byl při ozbíjení jí přítomen, a ty věci pod kladou schované nalezna, po odjíti zbojníků pobral.

Opět jednouc při Varíne se Jánošík Kurucem jmenoval, a za Kuruce vydával, skrze kteroužto výpověd se do podezření u soudců dal, tak že se ho zeptávali, co s tím chtěl vyvésti. Dotazován byl i zdali nebyl v sro-