zumění se zrádci krajiny a vlasti Uherskej, zvláště s těmi, jenž byli v sousedním Polsku ve vyhnanství, za čež on odpověděl: že s podobnými lidmi nikdy žádného počínání a činění neměl, že toliko po horách zbíjel, po salašech chodil a lidem nejvíce jen peníze odbíral, a s nimi se se spolútovaryšmi svými dělil. Vyznal, že v Liptovské Stolici byl na Velko-Bobrockém salaší samopátý. Na Lykavském salaši nižním i vysním dva ovčáři se mu ponúkali, že s ním půjdou a kázali sami nařezat ovec. Na Revúckém salaši jednu ovcu Jánošík se svými společníky zařezal, potom na Lykavských dvou salaších po jedné ovci, pak na Porubčanském salaši jednu a na Vážeckém dvě.

Však i znamenitých pánů kde mohl dostati obral, tak ku př. na Žíarach svobodného pána Pavla z Revaj ozbijel, flintu a šabli v stříbře těžkou, jemu vzal, kterouž sobě sice zadržel, než kamarád jeho Talík jí ukradl a ušel s ní do Polské, jedna flinta dostala se Uhorčíkovi, druhá Chlastákovi a třetí Turíakovi, kteréž na Kysucaeh komusi darovali. Jiným časem opět níže Sokola kněžovku ze Svatého Jána, po Váhu na plťech dolu se vezoucí ozbíjeli, přes Váh se pak nikde nepřeváželi kromě níže Žiliny, o tom však před soudem neznal pověděti, aby byli peníze od kně-žovky dostali. Mentík ze Sustkové vzali i ostatní všecky věci. Na dotazování se soudců kdoby byl příčina usmrcení pána Faráře Domanižského odpověděl: že dva tovaryši Ploučík z Dunajova a Turiak hoře připomenutý, střelili na téhož pána Faráře v ten čas, když vodu pil na studnici, Huncaja jitiáče Turiak ho postřelil, ačkoli nic z něho nevzali. Po Váhu se dolu vezoucího Oravského pana Faráře také ozbíjeli pod Strečnom, mentík z něho si vzal Uhřík, klobouk se Jánošíkovi dostal, však ho potom Uhřík od něho odkoupil, s penězmi se podělili a z větší částky jich na Dunajově, u toho Klenovčana. který spolu s nimi polapený jest, popře-píjeli. Však neměli na tom dost Farářů ozbíjeti, ale i kostely ve Slezku a v Polské některé obloupili. Svátost oltární z kostela odnesli, oplátku posvěcenou na svrčinu připiali, a do ní stříleli, aby se přesvědčili, zdali krev z ní poteče. Když takové hrozné činy provedli, potom pili a tancovali, na krčmách děvky sedlácké ku sobě vábili a jim všelico slibovali. Jeden z tovaryšů Jánošíkových, když na Kokavě při Klenovci tancovali, slíbil Moroučinej děvce, budeli jeho manželkou, čtvrt měřice penězi a sukna mnoho. Jeho tovaryš Huncaja měl na Krásnej u Presuchého ženy schovaných 80 zlatých, pro které peníze jí zmučili zbojnický, pak jich vzali od ní. Paní zpravcové Muranského zámku darem dali zlatý pásoman, kterýž od Bystřičanů byli dostali, pána Lehockyho manželku nemilosrdně dobili v jejím vlastním příbytku. Paní Kaforce vzali dvě sto zlatých ve stříbře.

Když tolik loupeží provedl a tolik penězy nazbíjel, zeptán jest od soudců, kam je poděl? Kde je schované má? Aby oznámil ty skrýše, v nichž tyto věci ležejí, on však dobrovolně nic vyznat nechtěl, teprv při mučení v bolesti vyvolal, že v Klenovských horách císařských, těch jak se od dědiny Jabloňky jde, na gruni v jedné jedli, proti které ruka vyťatá jest, v buku má své věci schované. Bylá pověst se roznesla o Jánošíkovi, že v stříberné nádobě má poklad schovaný, k čemuž se však