přiznati neehtěl, a pověděl, že žádné stříberné nádoby nemá, ani neměl, kromě jednoho pohára střiberného, který Tarchovské krčmárce daroval. Vyznal dále, že v Klenovei u Ondříka, při jehož ovceeh byl sloužil, má půjčených sedem zlatých, kterýžto gazda věděl, že je skutečný zbojník. Na Kokavě pak u Mackového Martina má též šest marjašů, kterýž však neznal, co je Janošík za člověka.

Zeptaný byv Jánošík, kdeby byl jeho kamarád Uhoroík, odpověděl, že postřílený od stoličných Hajduků, v Kremnických horách padl, a potom kam se poděl, že on neví.

Roku 1711 dne 5. října Jánošík z Huncajou a s Hudcom jinače Uhříkom, Jana Šípoš měšťana Žilinského v sukně a plátně kupčícího oz-bíjeli a jednu částku z pobraného plátna a sukna, Martinkovi krejčímu z Jablonkova, druhou pak částku u Stoligy za Beskydom v horách bydlícího prodali, z kteréžto loupeže se jim dostalo z Uhorčíkom sedemnáct zlatých, a tyto peníze, poněvadž se Uhorčík tam ženil, tomuže Stoligovi půjčil, následovně posavad u něho zůstaly. Později opět roku 1712 dne 10. máje pod Strečnom, tomuže Janovi Šípovi vzal s tovaryšmi pás a čtyry zlaté a tyto věci na Tarchové, kde jich byli rozplašili, zůstaly.

Ozbíjeli i jistého pána Skalku, kterýž sám osobně před soud Jánošíkové činy vyhledávající přišel, a jeho před soudem, kamby jemu odjaté věci byl poděl, se dotazoval. Odpověděl Jánošík, že věci některé rozdali, jakožto prstene děvkám a ženám na Tarchovej; totižto hostinského děvce dva, Lyty Jančinej divčiei jeden, Vrabelčinej jeden, Mlinarovej Katřeně jeden, Pracyšho krčmára ženě jeden, Gingolovému děvčeti jeden, ze škatulí zlaté věci vzal Plouček z Dunajova. Ližice stříberné, které se jemu dostali tři a paloš že v horách Handlovských v jedli za horami má. 0 tomto všem že ví ten Turíak, který z Klenovca ušel do Polské, s penězmi pak rozdělili se, nábytky s ostatní zbrojí že tam jsou v té jedli. V mlynářové stodole nechal sedlo z koně předjmenovaného pána Skalky, doloman pak i co bylo ve vreckách (měšcích) přivázali na koně, a tam i všecko zůstalo.

Na Kremnických norách jednoho člověka polapili, kterýž jim oznámil, že pán Jan Radvansky má jeti do Turčanské stolice, Petrócemu na pohřeb, i brali se hnedky tam, kudy tenž p. Jan Radvansky jeti měl, na cestě mu zastali, a všecko, co se jim hodilo, pobrali. Ulapili tamž i poštar-číka, který jich však doháněna (tabákem) častoval. Při Žiline zbojníka kolesem lámaného z kolesa ukradli, a pryč odnesli.

Roku 1713 dne 16. března v Liptovském Svatém Mikuláši vyzdvižená jest pře urozeného pána Václava Okolitsany, řádného totiž Místo-Išpána této Liptovské Stolice, jakožto majistrátu a stránky. A proti opatrnému Jiřímu Janošík veřejnému zbojníkovi a zločincovi i zbojníků Ha-ďnaďovi jakožto obžalovanému I. z příčiny a předložení v níže doložené akcii, obšírněji vysvětlit se majících účinků a zbojství jeho. Pro dotčený »ajistráť právní advokát výborný p. Alexandr Csemiczky jakožto fiškalis,