jenského stavu vysvobozený doma zůstával. Nezadlouho dotčený Tomáš Uhorčík ze žaláře vysvobozený, pamětliv jsa na dobrodiní obžal. I. jeho v Tarchové našlívil, z dědiny ven vyvedl, a potom i aby s nim šel a při něm zůstával, namluvil. Pročež obžalovaný I. přísahu zavázaný Uhor-,číka následovati přinucen byl, přísahu pak žloženou v paměti maje, jakž ted sám seznává, zbíjal. Polom ale že obžal. I. své provinění uznal a vlastním svědomím puzený do svého domova se navrátit mínil, však pro strach to v skutku učiniti se neopovážil. I to také dále k výmluvě jeho připominouti potřebí; že sám všecko dobrovolně před si. majislrátém seznal, a pro tu příčinu naskrze mučení poddán býti nemá, i dle výpovědi na plac přivážených krajinských zákonů. K čemuž přináleží ještě i to : že lépe jest vinného propustiti, než nevinného odsouditi, když i jinače má i příčiny i výminky důvodnější po své straně obžalovaný I. nežli advokát A. Ostatně byť i to nebylo, za graciu o milost si. majistrat prosí, a zavazuje se si. majistratu: že svůj život potomní napraví. Pročež prosím jej z pout a vězení vysvoboditi, jemu viny odpustiti a tak na svobodu propustiti.

Advokát A. odvolává se na své zadržení, odpíraje námitkám a zastáváním advokáta stránky I. osobně přistojícího, a krátce odpovídá: poněvadž jak z historického popisání, tak i z vlastního obžalovaného I. vyznání, nic jiného najevo nevychází, než zjevné téhož I. zbojství i veliké loupežníctví, což jest hlavním základem akcie předložené, po jehož vysvětlení a na oči vidomí potvrzení, nic jiného nepozůslává, než aby za dost učiněno bylo přísnosti krajinských zákonů, což když se tak zbojníkům stane a vykoná, tím obecné bezpečnosti poslouženo bude. Áni naskrz není dostatečné slabé příčin na plac přivážení stránky I. aby se mučení ponechati mělo, a jest hrdelním zákonům protimiselné bránění, když zákony krajinské tak poroučejí proto : aby se vynajít mohli i spolu oučast-nici zbojství, i pro jiné okolostojnosti; ba samému obžalovanému I. od něho na plac přivedené zákony se příčí, poněvadž pouhé jeho dobrovolné vyznání, snadnoby budoucně ze strany spoluoučastníků zbojství, mohlo všelijak překrúcané býti, ale skrz zákonní mučení potvrzenému vyznání, všude větší. platnost a hodnověrnost se získá. A poněvadž v zjevných proviněních nejsou další důvody potřebné, tedy nic jiného nepozů tává než po učiněném v mučírně seznání, aby také podle toho jakž posloužil tentýž I. i odpraven byl, což očekávati bude advokát A.

Pro obžalovaného I. podlé již předřečeného nabízí se a prosí si. majistrat, aby témuž I. milost udělil. Uzavřeno jest. Poněvadž jest dnes pozdě, a čas krátký k rozsouzení, odkládá se pře na zítrejšek.

Dne potom následujícího usouzeno jest: Poněvadž se velmi mnohé příčiny zběhly, že totiž v dobrovolném vyznání ani ukryvačů, ani po-mo níků svých obžalovaný I. nevyjevil ani komu loupeže a kořisti své odevzdal; a kde položil neb schoval, a vůbec ve svém vyznání najvíce dvojmyslně a velmi pomateně vyznával, tak také že, kromě toho na což dotazován byl, nic vyjevili nechtěl, pročež se dle smyslů zákonů usuzuje,