bylo, a velice slavně a neslýchané přijat sem byl. Král pak Hyšpánský nechtěje, než abych s ním hodoval za tabulí jeho, přišla na mne náhlá nemoc, tak že zdraví mého již na mále bylo, i poslal král spěšně pro šest set nejpřednějších doktorův a jim poručil, aby mne kuryrovali a ne-zameškávali, ale sprostá, co mi koli dávali a jak chtěli se mnou nakládali, nic plátno býti nechtělo. I nemohší mne oni zhojiti, a já vida, že by mne dlouho těmi lékami trápili, rozhněval sem se, zahnavši je od sebe, vstal z svého smrtedlného lože, vyžral sem třidceti věder spaňhel-ského vína jedním douškem, a tak hned položiv se na své lůžko usnuv, spal sem pořád osm neděl ve dne i v noci.

Potom procítiv, vida velmi sebe zdravého a čerstvého, uběhl sem tři sta mil prvé než mi se píti chtělo, a přijda k jedné studnici, nemaje sobě čím té vody navážiti, sňal sem z své hlavy lebku, a bral sem ní tu vodu pět tisíckrát, až sem se trochu občerstvil, a položiv tu lebku na zem, odpočinul sem.

Opět vztyče se, uběhl sem již sto třidceti šesti mil, prvé než sem na svou lebku vzpomenul, kterou sem byl u té studnice zapomenul, a když přišel večer chtěje do lože vlehnouti, a svou karkuli na hlavu vstaviti, poznal sem teprv, že nemám své lebky, musil sem spěšně zpátkem zase běžeti k té studnici, i nemoha jí tu najíti, hledal sem jí třidceti a šest dní sem i tam chodě, když sem jí pak našel, běžel sem opět dvě stě mil, než sem kterého řezníka došel, tu koupiv za půl tolaru telecího mozku, i vložil sem jej do své lebky a postavil na svou hlavu, tak byla zase má hlava celá.

I dostaviv se nenadále na moře Červené, chodě tak na procházku, a přijda Ic jednomu stromu, uhlídal sem v něm dírku maličkou, co by mohl jehlu trnouti, i vlezl sem do toho stromu, a vida v něm veliký les, kterýžto byl šest a třidcet mil zšíři, a procházel sem se v něm sem i tam, i přijda k jednomu rybníku, divil sem se mu velmi, kde že se v něm tak mnoho znamenitých ryb nabralo, an ta nejmenší z nich byla jako město Vídeň. Nadivše se dosti, přijdu zase k stromu prvnímu, a chtěje tam dírkou ven vylézti, nemohl sem, protož musil sem zase čtyry tisíce mil zpátkem běžeti a hledati sekery, tak abych se aspoň vysekati mohl, i sekal sem čtyry léta pořád v tom stromě, než sem se vysekal, a byl bych hned umřel hladem, tak že dušička ledva se na samé špičce zastavila a uvázla.

A když sem se již z toho stromu zase na Červené moře dostal, chytil mne nenadále velryb a pozřel mne, i ležel sem

I přijda k mozkevskému knížeti, jemu sem měsíc jeden sloužil, v tom nenadále přišlo mu psaní, že mu jeden veliký muž do země jeho vpadl, a hroznou škodu činí, protož sem musil šestkrát sto tisíc lidu